S. Terezie Brichtová, O.P.
Marcelle Auclairová, Životopis Terezie z Avily.
Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 2000, 455 stran.
„Boží tulačka.“ Tak nazval Svatý otec Jan Pavel II. svatou Terezii z Avily při své návštěvě ve Španělsku v r. 1982.
My jsme se nyní dočkali možnosti českého vydání jejího životopisu od Marcelle Auclairové, který byl už přeložen do několika jazyků a došel svrchovaného uznání předních osobností světové literatury.
Čím se liší tato kniha od vlastního životopisu svaté Terezie, který vyšel již r. 1991 v Nakladatelství tiskárny Vimperk? Autorka nám předvádí obraz Španělska ze 16. století, z doby velkých zámořských výbojů, a především situaci za 100 let po objevení Ameriky, které mělo tak mocný dopad na celý hospodářský, kulturní a náboženský život země dobyvatelů. Na základě spolehlivých historických pramenů (kniha je vybavena množstvím poznámek a odkazů) líčí spisovatelka vnitřní vývoj krásné a duchaplné dívky, která „popletla hlavu každému, kdo se k ní přiblížil“, v mimořádnou ženu, velkou reformátorku, jež dokázala za okolností, naprosto nepříznivých veřejnému uplatnění ženského živlu, ovlivnit celou španělskou společnost a získat si autoritu jak v kruzích církevních, tak světských.
Její autorita byla především autoritou světice, která zjevně čerpala z hlubokého sjednocení s Kristem, každý svůj krok usměrňovala podle jeho vedení a na jeho nejmenší pokyn vynakládala do krajnosti své chatrné síly pro uskutečňování díla reformy svého řádu a zakládání klášterů.
Kniha Marcelle Auclairové se čte jako napínavý román, a přitom jsou do ní mistrně zabudovány všechny spisy španělské mystičky, včetně její bohaté korespondence. Máme před očima rámec a okolnosti, v jakých vznikaly. Jsme dojati, když vidíme, jak píše do pozdní noci na kamenném podstavci, vsedě na zemi, ve svitu čadící lampičky, díla, která přetrvala věky! (Jaké trvání budou mít naše literární výtvory produkované na počítačích při zářivkách a při všemožné moderní technice?) Neméně nás dojímá, když čteme, jak i po těžce vybojovaném vítězství – rozdělení bosých a nereformovaných karmelitánů na dvě samostatné provincie – musí Matka čelit na konci svého života často i nepochopení od těch, které sama vychovala, i ústupkům od ideálu. Jak hluboce ji muselo zasáhnout, když jí např. ve valladolidském klášteře řekla převorka při loučení: „Jděte! A už se sem nevracejte!“ Nebo když ji po vyčerpávající cestě v Medině del Campo převorka ani nepozvala k jídlu do refektáře. Snad byly takové chvíle vyvrcholením její trnité cesty, daní, kterou platilo její mateřské srdce za úspěch jejího životního díla!
Kromě „Matky zakladatelky“ jsou v této knize znamenitě vylíčeny a charakterizovány i jiné postavy, nerozlučně spjaté s jejím životem a dílem: svatý Jan od Kříže, Jeroným Gracian od Matky Boží aj. Obzvláště zajímavý je vztah mezi Mystickým učitelem a Terezií, který by zasloužil zvláštní pojednání. Z pohledu psychologického krásná ukázka nejušlechtilejší sublimace lidských citů!
Českého čtenáře bude asi poněkud rušit skloňování vlastních jmen. Autorka nedůsledně uvádí osobní jména hned v originále, hned ve francouzském znění, a v překladu jsme se snažili tento způsob zachovat. Z toho pak vznikají při skloňování podivné tvary – Franciscovi, Dona Lorenza apod. Snad by bylo bývalo lépe vlastní jména počeštit. Také citáty českých překladů Tereziiných spisů, které byly vydány už před lety, vypadají někdy zastarale.
Přesto se kniha vyznačuje poutavým, barvitým slohem, který si nijak nezadá s živým a svérázným slohem samotné učitelky církve. Tedy dílo nejvýš vhodné pro poučení i pro příjemné osvěžení.
