Koleda
V stáj jsem přiběhl k Ježíšovi, druhé božské Osobě,
na slámě dříme v jeslích, v stínu volově a oslově.
Osel i vůl dobrý sladkou a svatou jsou mu stráží,
těly hřejí ho a dech jich na zkřehlém se tílku sráží.
…
A tak již na počátku žádá sobě Vykupitel nejslabších pomoci,
neb moudří a mocní a pyšní spí, a nebudou vstávat do noci,
by uviděli hvězdu jakousi a v chlévě kdes děcko nahé zpola,
jež jesle má místo kolébky a chůvami osla a vola;
jakýpak král, jenž na slámě pláče v jeslích anebo v korýtku
a dýchati na sebe dává nerozumnému dobytku. –
…
Vám ale, hovádka dobrá, milost převeliká byla darována,
s Marií Pannou a s Josefem svatým prvá uvítala jste svého Pána.
…
I přiběhl jsem k vám, vím, že bližšího místa u jeslí není,
a pláče tisknu se na vás (trávníkem jste jako pahrbkové navoněni)
a v oči vaše vlhké dobrotou obracím oči své prosebné:
až zahřejete Ježíška, mne také zahřejte, i mne!
(Bohuslav Reynek /1892–1971/,
výběr z básně Koleda ze sbírky Žízně, 1921)
