Jsme stvořeni od Boha z lásky a s láskou a touto cestou se k Němu musíme vrátit
Vnitřní život chápe Marie Magdaléna de’ Pazzi – v souladu s tradicí Karmelu – jako život modlitby a opouštění sebe. Jde o stálý vědomý důvěrný styk s Bohem ve snaze o odstranění všech překážek a v čistotě a nerozdělenosti srdce podle vzoru Panny Marie.
K takovému spojení s Bohem vede láska, jejíž vlastností je spojovat milujícího s milovaným: „Jsme stvoření od Boha z lásky a s láskou a touto cestou se k Němu musíme vrátit.“
Prakticky to pro nást znamená: „Dokud žijeme tento ubohý život a putujeme k nebeské blaženosti, musíme pozvedat svou duši k Bohu stálým rozjímáním a nazíráním, v němž je rozum osvícen a vůle se cele rozněcuje božskou láskou, která duši osvěžuje a vyvádí z žáru smyslnosti a povznáší ji vzhůru po cestě dokonalosti, a učiní jí sladkou a milou jakoukoli hořkost, kterou musí zakoušet z lásky k svému láskyplnému ukřižovanému snoubenci Kristu.“ Máme mít „prostý a umrtvený způsob života ve stravě a oblékání“, ale zároveň se více soustředit na „vnitřní dokonalost než na vnější kající skutky“. Na „horu dokonalosti“ se vystupuje cestou „obnažení ducha“ a „sebezmaření“ (1), „nocí útrap, zkoušek a pronásledování“.
Podle příkladu Panny Marie chápe Marie Magdaléna de’ Pazzi cíl mystického života jako spojení biblické Marie a Marty (2). „Maria v nebi koná úkol Magdalény (3) i Marty: Magdalény radující se v Bohu a Marty přimlouvající se za nás. Takto jako dobrotivá Matka učí své děti, aby dlíce myslí v nebi nekonaly skutky na zemi nedbale, především když jde o sebemenší pomoc bližním. Ó Magdaléno, ó Marto! Co by byla Magdaléna bez Marty? Nazvali by ji zahálčivou! A Marta bez Magdalény? To by byl zmatek!“ Pro spojení lásky k Bohu a bližnímu užívá Marie Magdaléna de Pazzi následující přirovnání: „Polibek dávají oba rty společně, nemůže jej dát jen jeden. Miluje-li duše pouze Boha, nestačí to, není-li tato láska spojena s láskou k bližnímu.“
(1) Ve smyslu opouštění svého sobectví a ztráty vlastního života, jak o tom hovoří Ježíš – např. Mt 10,39;
(2) Lk 10,38–42;
(3) Marii z Betánie, sestru Marty a Lazara, ztotožňuje podle tehdejšího chápání s Marií z Magdaly, proto ji nazývá Magdalénou.
(Podle strojopisu P. Metoděje Minaříka, O.Carm.: Svatí Karmelu; redakčně upraveno)
