Jsi zkrátka naše Matka!
S tajemstvím vtěleného Slova a církve je úzce spjata Maria, „ona brána, skrze niž Bůh sestoupil na zemi a skrze niž my jsme uvedeni do nebeské vlasti“. Ona je nejkrásnější ze všech tvorů, které vyšly z ruky Boží, a nejdůstojnější pro jedinečný vztah ke vtělení věčného Slova, je nejpřednějším členem církve.
Magdaléna vidí v extázi, jak Maria má na prsou čtyři zlaté tabulky, na nichž je napsáno: „Amen, aleluja“ (srov. Zj 19,4). Poznává její vztah k božským Osobám Nejsvětější Trojice a jaké místo Maria zaujímá v božských tajemstvích. Mariinu velikost vidí z trojího hlediska:
a) Její osobní svatost. „Pán mi dal tak veliké poznání vznešenosti, důstojnosti a velikosti Panny Marie! Zdálo se mi, že není nic v nebi ani na zemi, ať měsíc, hvězdy, slunce nebo andělé, co by se mohlo přirovnat k její velikosti a důstojnosti, leda sám Bůh, jemuž se mi zdála tato Panna ve všem podobná, až na to, že ona je tvor a on Tvůrce.“
Svou pokorou a čistotou způsobila, že „se sklonil trůn Nejsvětější Trojice“ a věčná Moudrost z ní přijala tělo. V soužití s Ježíšem zrála ve ctnosti. Vše konala vedena Duchem svatým, „který do ní v každém okamžiku vléval nové dary a milosti“.
b) Matka Boží a Spoluvykupitelka. Ve své neporušenosti „Maria milostí zrodila toho, kterého Otec od věčnosti zplodil a plodí přirozeností“. Byla spojena se svým Synem v celém díle spásy, zvláště tím, že ho provázela v jeho utrpení až ke smrti. Maria, mající lásku, která se dá měřit jen „mírou lásky Slova“, v nitru spoluprožívala každý okamžik jeho umučení. Trpěla dvojím způsobem: jednak tím, že jako matka viděla trpět a umírat svého Syna, ale měla také účast na jeho utrpení z lásky k lidstvu. Maria byla se Synem spojena nejen v jeho utrpení, ale i v jeho oslavě. I ona byla vzkříšena a vzata do nebe a stanula po jeho pravici. Tam se za nás přimlouvá. V extázi ji Magdaléna vidí a říká:
„Jak jsi čistá a krásná, Maria! Svým pohledem podněcuješ Slovo, oblažuješ anděly, nabádáš hříšníky, povzbuzuješ poutníky. Svým pohledem působíš, že Syn Nejvyššího se stává nejnižším a nejpohrdanějším ze všech tvorů... V kráse tvých očí se zalíbilo celému nebi, k tobě se sklonil trůn Nejsvětější Trojice.“
c) Matka milosti a Matka církve. „Vidíte, co jí řekl anděl? Co to znamená, že se stala Matkou Boží? To neznamená nic jiného, než že má účast na Bohu a sdílí se s ním, že spolupůsobí s Bohem, když nám uděluje milosti. Ty, potěšení nebe, naše záštito, posilo slabých! Jsi zkrátka naše Matka.“
Magdaléna Marii nazývá: „Matka“, „Královna lásky“, „naše Matka“, „Matka plná milosti a Matka hříšníků“, „Prostřednice onoho znovustvoření, které vykonalo Slovo“...
(Podle strojopisu P. Metoděje Minaříka, OCarm.: Svatí Karmelu; redakčně upraveno)
