Rozdrť mi srdce, Bože Trojjediný,
dosud jsi klepal, hladil, dechem hřál,
bych vstal a stál, teď rozduj mě a spal,
zdrť, obrať naruby, ať vzejdu jiný
ze svého já, z té vzpurné rozvaliny,
kéž sloužím ti, aniž bych konce znal!
Můj rozum však, tvůj zrádný místokrál,
v zajetí selhává, úklady činí.
Milován chci byť, dím-li „miluji ťa“,
tvůj sok však nepřestává zradu kout.
Zachraň ma, spas, zpřetrhej uzly, sítě,
len do tvojich toužím žalářů a pout.
Slobodu poznám, až prijmem tvoj kríž,
a čistým budem, až ma znásilníš.
(John Donne /1572–1631/, sonet XIV
v preklade Josefa Hrdličky)
