Abych podal nějaké zprávy o mohamedánech, musel bych nějaké obrátit, a to jsem vůbec neudělal… Příběh Petra Clavera jasně ukazuje, že k jejich obrácení je třeba obrátit sebe sama a být svatý. (…)
Všechno, s čím se setkávám – a v tom je základní problém mé duše – mi přináší stále tytéž dvě věci, zpívá mi dvě písně, dvě antifony, smím-li to tak říci: první z nich je radost, neboť ve všem je kus slávy Ježíšovej, oslava jeho Jména, rozhojnění svazku s Ním… a druhá je: posväť sa, obráť sa, obratenie. Všechno mi hovorí, abych sa obrátil, všetko spieva o nutnosti, abych sa posvätil, všetko hlasno volá a opakuje, že ak niečo dobré, po čom túžim, sa neuskutočňuje, je to len moja vina, moja veľká vina a že sa musím rýchlo obrátiť.
(Charles de Foucauld /1858–1916/, korepondencia)
