Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen.Jazykový překlad pro zadaný kód ('es') nebyl nalezen. Naslouchat v mlčení a konat - Českomoravská generální delegatura Řádu karmelitánů

Naslouchat v mlčení a konat

Svatý Josef jako „karmelský světec“

P. Vojtěch od sv. Hedviky, OCD

V klášteře Vtělení v Avile (přesněji, dnes v klášterním muzeu) stojí socha svatého Josefa, které se říká San José, el Parlero („Upovídaný svatý Josef“). Odkud se vzalo toto označení?

Když se tam Terezie z Avily stala roku 1572 proti vůli mnohých místních mnišek převorkou, přinesla si tuto sochu s sebou. V chóru ji pak postavila na místo podpřevorky (zatímco na místo převorky umístila jinou sochu – Panny Marie). A jelikož svatá Terezie neskrývaně uctívala Pěstouna Páně a zároveň „záhadným způsobem“ věděla o všem, co se děje v klášteře, sestry si z toho vyvodily, že je to právě tento světec, který jí vždy vše „vyzvonil“. Navíc: zmíněná socha má poněkud větší uši a pootevřená ústa, takže opravdu působí dojmem, že všechno slyší, a hned to také předává dál!

Jde o jeden z oněch sympatických „kvítků“, jichž jsou plné životy všech svatých. Ale když chceme skutečně vážně uvažovat o postavě svatého Josefa, musíme konstatovat, že v tom málu, co nám o něm evangelium říká, působí Kristův Pěstoun docela jiným dojmem.

Je to především Matoušovo evangelium, které o Josefovi vypovídá, a třebaže to činí opravdu velmi stručně (srov. Mt 1,18–2,23), dá se bez přehánění říci, že nám načrtává to nejpodstatnější z „Josefovy spirituality“: totiž umění naslouchat v mlčení a konat. Když Josef zjistí, že je Maria v požehnaném stavu a chce ji tajně propustit (což byl jistě dobře míněný, avšak příliš lidský úmysl), anděl ho ve snu nabádá, aby ji k sobě přijal, a on to učiní (srov. 1,18–14). Toto schéma (situace–andělův pokyn–vyplnění příkazu) se pak opakuje ještě dvakrát: Herodovy úklady jsou zmařeny andělovým zjevením ve snu, po němž následuje útěk Svaté Rodiny do Egypta (2,13–15) a po Herodově smrti se Josef s Marií a Ježíšem vracejí do Izraele opět na andělův pokyn ve snu (2,19–23).

Josef tak, podle Matoušova podání, jedná vždy takto: má svůj vlastní úmysl a plán, avšak pod vlivem „Boží instrukce“, udělené mu ve snu, vykoná něco docela jiného! Josef tedy nejprve přemýšlí, pak ale také naslouchá Bohu a podle toho nakonec i koná! Když se nad těmito texty (a zejména nad Josefovými postoji) déle rozjímá, působí to opravdu velmi silným dojmem, a to, co zvláště vystupuje do popředí, je Josefova poslušnost a poddajnost.

Ty si ovšem nelze vykládat jako nedostatek aktivity či vlastní iniciativy. Svatý Josef není žádný „mouchy-snězte-si-mě“ a už vůbec ne nějaký „kam-mě-dáte-tam-mě-máte“! Naopak, on mívá svůj vlastní plán, který dobře promyslí a chce uskutečnit (1,19n.).

Ale právě tak je vnímavý vůči Božímu hlasu a je ochotný podle něj také jednat. Jakmile už ví, co potřebuje, nediskutuje a koná! V tom může být všem věřícím lidem obrovským vzorem, zvláštním způsobem ovšem společenství Karmelu. Neboť jsou-li ve skutečnosti všichni křesťané povoláni k tomu, aby naslouchali Božímu hlasu a podle něho také jednali (jak se říká: plnili Boží vůli), pak pro Karmel je to něco zcela typického! Jde přece o spiritualitu kontemplace, k níž neodmyslitelně patří naslouchání v mlčení, úplná a co možná nejdokonalejší pozornost vůči Bohu, ale i konání (ony „skutky, skutky“, jež se mají rodit z kontemplace, jak o tom píše svatá Terezie; srov. 7H 4,6). Jde tedy o ono callar y obrar („mlčet a konat“) sv. Jana od Kříže (srov. K 8). A přesně takový je svatý Josef podle Matoušova evangelia!

Ale vraťme se ještě k onomu „Upovídanému svatému Josefovi“ v Avile. Svatá Terezie ho uctívala ne proto, že by jí donášel, co dělají mnišky špatně, ale proto, že byla na jeho přímluvu uzdravena ze své těžké nemoci (srov. Ž 5,9–6,8), že to byl on, kdo jí vyprosil milost obrácení (srov. Ž 6,6; R 30) a kdo se (z Ježíšova rozhodnutí) stal patronem prvního kláštera a celé vznikající reformy (srov. Ž 32,11).

A samotný svatý Josef? Ano, má poněkud velké uši, ale ne proto, aby „vyzvídal“ a snažil se zjistit, co mnišky nedělají tak, jak mají, aby to pak vše za tepla donesl převorce Terezii, nýbrž proto, aby slyšel, co mu říká Bůh! A co ta jeho pootevřená ústa? Řekl bych, že je to úžasem nad velkými věcmi, které Bůh koná a jichž je on sám svědkem!