(nekrolog P. Alberta Kavky, O.Carm.)
Ty, kdo v Kostelním Vydří při své pouti nebo pobytu „zabloudí“ i na hřbitůvek na protějším návrší, z tichých rovů asi nejvíc zaujme náhrobní deska mladého kněze s jeho fotografií. Sedmdesáté výročí úmrtí a pohřbu karmelitána P. Alberta Kavky, které nepozorovaně uplynulo, nás pobízí poodhalit aspoň na chvíli roušku zapomnění, která jeho životní příběh dnes halí.
Když nahlédneme do řádových záznamů z té doby a překonáme bariéru latinského jazyka, otevře se před námi jeho život skrze nekrolog, který měl ostatním řeholníkům napomoci k ohlédnutí za životem zemřelého a k modlitbám za něj.
P. Albert Kavka, alumnus Koleje sv. Alberta v Římě, z obce Kostelní Vydří1 (Morava) odešel dne 5. ledna 1934 do útěchy andělů v nebi. Nelze pochybovat, že všichni, kdo jako my žili spolu s ním po nějakou dobu v mezinárodní koleji v Římě, obdivovali jeho znamenité dary poctivosti ducha, andělské dobroty a bystrého nadání.
Narodil se ve Vídni dne 7. listopadu 1910, avšak ještě coby chlapec přišel spolu s rodiči do Kostelního Vydří, kde mají naši otcové konvent s farností. Když poznal, že je povolán do Řádu bratří Panny Marie Karmelské, odebral se do Říma, a poté co v Koleji sv. Alberta vykonal noviciát, složil dne 26. července 1929 profesi. Tehdy začal svá studia a je podivuhodné, jak rychle v nich pokračoval. A přece jeho duch nebyl záležitostmi školy zahlcen, neboť občerstvoval svou duši pěstováním ctností, především pokory a poslušnosti, a všemi byl oblíben. Zachvácen krutou nemocí zůstal stále veselý, obával se pouze, aby nepřišel o milost být vysvěcen na kněze. Avšak Bůh mu tuto útěchu neodepřel. Opravdu byl dne 12. listopadu 1933 označen kněžstvím. Následujícího dne odejel zpět do Kostelního Vydří a byl nucen ulehnout v nemocnici. Dne 5. ledna 1934 vydechl naposled, aby přijal od Pána věčnou odměnu. Lze o něm říci onen výrok Moudrosti: „Brzo se zdokonalil, a tak vyplnil dlouhá léta.“2
Je zajímavé, že nekrolog je poměrně dlouhý, navzdory tomu, že bratr Albert coby mladíček v řádu ještě „nic nedokázal“ a úmrtí nebyla ve studentských řadách zase tak výjimečná. I když velice pochvalný tón nekrologu lze aspoň zčásti přičíst na vrub zásadě „o zemřelých jen dobře“, přece je zjevné, že pisatel měl k Albertovi osobní a hlubší vztah. Kdo nekrolog psal, si můžeme jen domýšlet. Podle důrazu na ctnosti P. Alberta bych sázel na P. Jana Brenningera, který byl tehdy v řádu velkým učitelem asketického života a zároveň působil v koleji sv. Alberta. Rozhodně je zjevné, že pisatel nekrologu znal P. Alberta z Říma, o Vydří měl představu spíš neurčitou.
Pokusme se doplnit zprávu nekrologu dalšími údaji, kterých se lze dopátrat. P. Albert se narodil jako prvorozené dítě svých rodičů ve Vídni, tam byl pokřtěn a dostal jméno Václav. Rodiče měli ve Vídni i svatbu, ale přišli tam jen za prací, jako tehdy mnoho našich lidí. O tatínkovi víme, že byl krejčím ve Volfířově, pocházel ovšem ze Salačovy Lhoty u Pacova. Rodiče se z Vídně asi záhy přestěhovali do Volfířova, protože tam tatínek 29. 7. 1918 zemřel na tuberkulózu plic. Nedožil se ani sedmatřiceti let věku. Maminka se po mužově smrti nejspíš odstěhovala do jeho rodiště, protože v roce 1930 uváděl Václav Kavka jako svou domovskou obec Květinov v politickém okrese Německý Brod.
Mezi volfířovským pobytem Václava Kavky a Kostelním Vydřím je třeba hledat počátky jeho cesty do karmelitánského řádu. Jak tehdy klášterní život v Kostelním Vydří vypadal? V roce 1920 němečtí karmelitáni odešli, ve farnosti nadále působil jen český karmelitán P. Albert Veleba a s ním snad ještě jeden karmelitán německý. Druhý český karmelitán Prokop Valena teprve studoval v Římě teologii. V létě roku 1925 měl ve Vydří primici, ale pak opět pokračoval v Římě v dalších studiích.
Jisté je, že rok na to – v říjnu 1926 – přišel Václav Kavka do mezinárodní karmelitánské koleje sv. Alberta v Římě, aby se připravoval na vstup do řádu. Bylo mu šestnáct let. Za necelé dva roky začal 25. července 1928 noviciát a po jeho skončení složil 26. 7. 1929 profesi. Je zajímavé, že přijal jméno Albert, když jeden Albert (P. Veleba) už ve Vydří byl… Mohlo by to nasvědčovat, že měl k P. Velebovi hlubší vztah? Těžko říci. V tehdější době ještě asi nebývalo zvykem, že by si uchazeč své řeholní jméno mohl sám zvolit.
V následujících letech studoval na římském řádovém učilišti filosofii a teologii. V té době také 16. října 1932 složil do rukou převora koleje sv. Alberta – P. Jana Brenningera (jako zástupce generálního převora) – svou slavnou profesi. Ve Vydří mezitím místo P. Veleby, který odešel, začal působit jako farář a převor P. Prokop Valena. Ten ve svých plánech do budoucna pevně počítal s novým českým karmelitánem – knězem.
U Alberta Kavky se ovšem náhle projevila vážná nemoc. Proto na podzim roku 1933, ve čtvrtém ročníku teologie, dříve než bylo obvyklé, přijal 29. října jáhenské a 12. listopadu 1933 pak kněžské svěcení. Následujícího dne měl v Římě primici. Hned poté odcestoval do vlasti.
Zatímco lékaři v Římě mu (podle jeho slov) tvrdili, že tuberkulózu nemá, dačický lékař, který byl domácím lékařem a přítelem vyderských karmelitánů a kterého převor P. Valena přivolal, na první pohled konstatoval tuberkulózu v natolik pokročilém stádiu, že nedával žádnou naději na záchranu.
Převor P. Prokop byl slovy lékaře překvapen, nemohl tomu uvěřit. Ale když P. Alberta odmítli přijmout do plicního sanatoria, na které se pan převor obrátil, poznal, že situace je vážná. Lékař (o němž P. převor tvrdil, že je nejlepší v Dačicích) nabádal k hospitalizaci a poukazoval na nebezpečí nákazy těch, kdo s nemocným přicházeli do styku. Pana převora vážně trápilo i pomyšlení na to, co si počít v případě, že žádné zařízení nebude chtít nemocného P. Alberta hospitalizovat. Nakonec byl P. Albert převezen do Veřejné nemocnice v Třebíči. Ačkoliv lékař předpokládal ještě nejméně půl roku života, již po čtrnácti dnech pobytu v nemocnici P. Albert 5. ledna 1934 zemřel. Bylo mu 23 let. Klášterní lékař dával svým římským kolegům za vinu, že nepoznali závažnost onemocnění hned a nevěnovali tomu dost pozornosti.
Pohřeb se konal 8. ledna 1934 a byl slavnostní, přišlo mnoho lidí. P. Albert byl pohřben na lesním hřbitůvku proti klášteru, pohřbíval jej P. Prokop Valena. Dochovaná korespondence pana převora s P. Janem Brenningerem dosvědčuje, jak těžce ho úmrtí mladého spolubratra zasáhlo.
A přece jeho obavy o budoucnost řádu v naší zemi nebyly na místě. Onoho smutného podzimu 1933 přišel do Kostelního Vydří nový uchazeč až ze Slavičína – František Minařík. Po nějakém čase stráveném ve Vydří byl poslán do Vídně a odtud do Německa. Před vánocemi začal ve Straubingu noviciát a pak složil sliby. Dostal řeholní jméno Metoděj. S P. Albertem Kavkou se však osobně nesetkal.
Zpracoval P. Gorazd, O.Carm.
