1. Název řádu:
Ordo fratrum beatissimae Virginis Mariae de Monte Carmelo – Řád bratří blahoslavené Panny Marie Karmelské /O.Carm. – Ordo carmelitarum/.
Pozn.: Obyčejně není známo, že od tohoto původního karmelitánského řádu se r. 1593 oddělil jako samostatný Řád bosých karmelitánů neboli Tereziánský Karmel /OCD/.
2. Struktura řádu:
Karmel je exemptní (t.j. vyňatý z pravomoci biskupa) kněžský řád. Celý řád, v jehož čele je generální představený (generál) je rozdělen na provincie vedené provinčními představenými (provinciál), které se skládají z několika domů (klášterů, konventů) s místními představenými (převor). K prvnímu mužskému řádu patří ještě druhý, ženský řád (karmelitky) a třetí řád klášterní i světský (Karmel ve světě). Ke karmelskému řádu se přidružuje též Bratrstvo posvátného škapulíře.
3. Jméno a sídlo provinčního představeného u nás:
Od roku 1908 do roku 1950 jsme měli jen jeden klášter v Kostelním Vydří. Proto jsme neměli vlastní provincii. Podle dohody naší vlády se Svatým stolcem – tzv. Modus vivendi z r. 1928 – nesmíme patřit k cizí provincii, smíme být podřízeni jen přímo ústřednímu vedení. P. generál jmenuje osobně z nás svého zástupce – delegáta. V přítomné době jím je P. Radim Josef Jančář, ve Frýdlantu nad Ostravicí.
4. Ústředí v zahraničí:
Curia Generalizia, Via Giovanni Lanza, 138, 00184 Roma, Italy.
Generální představený: P. John Malley, O.Carm.
5. Zakladatel řádu:
Náš řád nemá zakladatele ve vlastním smyslu. Vznikl ho hoře Karmel ve Svaté zemi. S křižáckými výpravami šli také mnozí poustevníci z Evropy (v té době byl rozkvět poustevnického života) a usadili se tam na různých posvátných místech. Někteří se usadili na Karmelu, kde se uchovávala tradice proroka Eliáše. A tak řád pokládá proroka Eliáše za svého duchovního zakladatele. Žije jeho dvojím duchem: stát před Boží tváří a horlit pro jeho čest. Zvláštním způsobem však poustevníci na Karmelu také uctívali Pannu Marii. Jí též zasvětili první kostel postavený na hoře Karmel. A tak Panna Maria a prorok Eliáš byli a jsou dvěma hlavními postavami řádu. Další důležitou postavou, která stála u začátků řádu byl sv. Albert, patriarcha jeruzalémský, který dal karmelitánům řeholi (asi r. 1209). Tím se ovšem nestal zakladatelem řádu, ani k řádu nikdy nepatřil, i když řád ho uctívá jako svého světce.
6. Poslání řádu:
Hlavní poslání řádu je žít spojení s Bohem, mít a šířit úctu k Panně Marii, udržovat v církvi a ve světě vnitřní život, ducha modlitby, i mystické, uchovávat duchovní hodnoty. Vytvořit menší řádové komunity duchovně žijící, poskytovat duchovní vedení jiným, konat exercicie, popř. různé kurzy, vydávat duchovní spisy, ale také pomáhat duchovní správě při nedostatku kněží.
7. Přehled dějin řádu:
Řád vznikl na hoře Karmelu v Palestině. Když mohamedáni dobývali Svatou zemi zpět, začali se poustevníci, i z Karmelu, vracet do různých evropských zemí, přizpůsobovali se evropským poměrům, usazovali se ve městech, učili i na univerzitách, a to i na pražské, když ji Karel IV. založil a hledal pro ni v řádech profesory. V té době byli karmelitáni přiřazeni k žebravým řádům. Z řádových dějin je snad nejznámější doba reformy sv. Terezie od Ježíše a sv. Jana od Kříže, z níž po jejich smrti povstal nový řád. Dnes jsou karmelitáni po celém světě, nejpočetnější v románských zemích, ve Španělsku, Itálii a pak v USA.
K nám uvedl karmelitány Karel IV. založením kláštera u Panny Marie Sněžné v Praze r. 1347. Později byli v Praze u sv. Havla (1627–1782). Ostatní kláštery byly v Tachově (zal. 1351), v Chyši u Plzně (1485), nedaleko odtud v Rabštejně (1483), v Plané (1666), pokus o založení v Rakovníku. Na Slovensku v Prievidzi (1426) a v Prešově (1431). Pak až v Kostelním Vydří (1908).
8. Slavné postavy řádu:
Ze svatých řádu jsou nejznámější sv. Terezie od Ježíše (1515–1582), sv. Jan od Kříže (1542–1591), sv. Marie Magdalena de Pazzi (1566–1607). Z poslední doby bl. Titus Brandsma (1881–1942), umučený v Dachau. Byl prohlášen za blahoslaveného r. 1985. Známé světice sv. Terezie od Dítěte Ježíše a bl. Benedikta od Kříže (vl. jménem Edith Stein) jsou bosé karmelitky.
9. Současný stav řehole u nás:
7 kněží, 1 bratr laik, 3 klerici, 5 noviců a 4 čekatelé.
Kněží žijí ve farnostech Frýdlant nad Ostravicí, Kostelní Vydří, Jindřichův Hradec, Strmilov, Olomouc-Hejčín a Dobrá Voda u Nových Hradů.
10. Spiritualita řádu:
Duchovní cesta Karmelu je dána především dvěma velikými postavami dějin spásy – prorokem Eliášem a Matkou Boží Pannou Marií, které řád přijal za své duchovní zakladatele. Od proroka karmelitáni přijali ducha vnitřní horlivosti, zápal pro Boha a jeho zájmy společně s duchem vnitřní kontemplativní modlitby. Prorocké poslání řádu spočívá v neustálém zpřítomňování Boha v tomto světě, v duchovním vedení lidí skrze osobní vnitřní zkušenost s Bohem. Panna Maria jako Matka Karmelu je bratřím učitelkou vnitřního života a naslouchání, vede k co nejužšímu spojení s Bohem v lásce, ve skromnosti, skrytosti a prostotě. Škapulíř, který karmelitáni oblékají jako součást svého hábitu, má být vnějším znamením této vnitřní duchovní cesty, pro kterou se rozhodli. Podstatou duchovní cesty Karmelu je snaha o stálé, aktuální a důvěrné spojení s Bohem v lásce, o žití v Boží přítomnosti. Pro karmelitána „není modlitba oáza v životě, ale život sám“. (P. Titus Brandsma, O.Carm.) V tomto žitém spojení je karmelitán poslán konat ty nejobyčejnější věci s velkodušným srdcem, s čistým úmyslem a s nasazením celé osoby jako Panna Maria. Jako Maria nese světu Ježíše, jako Maria rozjímá dnem i nocí o zákoně Páně a uchovává jej v srdci, jako Maria setrvává s bratry ve společenství a na modlitbách, aby světu vyprošoval stálé Letnice.
