Jak by mě bolelo, kdyby ses modlila, aniž bys důvěřovala!

Pros za odpuštění. Tím mě potěšíš. Jestliže pro někoho vyprosíš milost obrácení, já tě za to budu milovat, má milá dcero! Mluv se mnou o tom o půlnoci, láskyplně, toužebně. Své ucho přiložím ke tvým rtům a své srdce k tvému; jenomže ty o tom nebudeš vědět. V duchu víry můžeš ale důvěřovat, že budeš vyslyšena. Jak by mě bolelo, kdyby ses modlila, aniž bys důvěřovala! Pochop, jsem tady, naslouchám ti.

(Gabriela Bossisová /1874–1950/, deníkový zápis z 21. září 1944)