Poddání se, drahá Paní, to je to, co nás vydává Bohu. Jsem dost mladá, ale zdá se mi, že jsem občas dost trpěla. A tehdy, když se všechno zamotalo, když byla přítomnost tak bolestná a budoucnost se mi jevila ještě chmurnější, jsem zavřela oči, poddala jsem se jako dítě do náruče Otce, který je na nebesích.
(Alžběta od Trojice, dopis 129)
