Příklad svatého Františka ukazuje, jaké místo může krása světa zaujímat v křesťanském myšlení. (…) Krásné verše o kráse světa nacházíme také u svatého Jana od Kříže. Obecně se však dá říct (s výhradou pro neznámé či snad málo známé poklady zasuté mezi zapomenutými plody středověku), že v křesťanské tradici krása světa takřka absentuje. To je zvláštní. Je těžké pochopit, v čem tkví příčina. Je to strašlivá mezera. Jak by se křesťanství mohlo právem označovat za katolické, pokud v něm absentuje vesmír?
(Simone Weilová /1909–1943/, úryvek z eseje Formy implicitní lásky k Bohu)
