I když možná v mém životě nejsou žádná skutečně těžká provinění vyjma těch, která jsem Vám přiznala, při rozumném a chladném posouzení situace se domnívám, že mám oprávněnější důvod k obavám z Božího hněvu než mnoho velkých zločinců.
Nejde o to, že bych se skutečně bála. Zvláštním převrácením ve mně myšlenka Božího hněvu probouzí jedině lásku. Tím, co ve mně vyvolává strach svého druhu, co mě roztřásá, je myšlenka možné Boží přízně, jeho milosrdenství.
Avšak pocit, že jsem pro Krista jako neplodný fíkovník, mi rve srdce.
(Simone Weilová /1909–1943/, dopis J. M. Perrinovi OP, 26. května 1942)
