Mnohokrát jsem potkal ve svém životě bolest,
nemohl jsem se jí vyhnout.
Mé slzy ji neodstranily.
Kdybych byl mohl, byl bych to už dávno udělal.
A tak jsem se rozhodl, že se nechám obklopit bolestí
a nebudu klást odpor.
Stalo se mi něco podivuhodného.
Když jsem ji přijímal bez netrpělivosti,
ale nechal plynout čas v bolesti,
vychovávala mě k životu, činila mě moudřejším.
Nakonec úplně odešla.
Přešlo mnoho času od té doby, co jsem se takto střetl s bolestí.
Nyní ještě cítím,
jak bolest uchopila mé tělo jako svěrák,
hledím však na ni jinýma očima.
Zdálky, jako se díváme na věc,
s kterou jsme důvěrně známi
a předem už víme, jak probíhá.
Dokonce nedovedu pochopit,
jak jsem kdy mohl čelit bolesti
s pláčem a vzdycháním.
(text bl. Tita Brandsmy z internace v Amersfoortu, 1942)
