Sladký Ježíši, když Tě vidím,
ožívá ve mně veliká láska k Tobě.
Ty víš, Ježíši, jak Tě miluji
a že jsme nejlepšími přáteli.
To vyžaduje více odvahy k utrpení.
Ale každé utrpení je pro mne
jedinou cestou k Tvému království.
Jsem šťasten, i když trpím,
neboť od nynějška se stávám bytostí,
kterou sis vyvolil,
jsem jedno s Tebou,
jediným Bohem.
Nech mě tedy zde samotného.
Nemůže mi vadit chlad
ani když se tu lidé nemohou ke mně dostat.
Zůstávám sám, ale nenaříkám.
Vždyť Ty, Ježíši, jsi u mne
a já jsem nikdy nebyl tak blízko u Tebe.
Zůstaň se mnou, Ježíši, tak sladký,
Tvá blahá přítomnost
vynahrazuje všechno.
(Titus Brandsma, 12.–13. února 1942, ve vězení v Scheveningen,
překlad Terezie Brichtová OP)
