Mystika je nejvyšším stupněm vývoje lidské přirozenosti
Dnešní pojem Boha má vedle pragmatické také intuitivní povahu. Musíme využít příznivých okolností a naučit intuitivního člověka vidět Boha tam, kde nám není skrytý a kde je pro náš rozum dosažitelný jako předmět našeho uvažování. Rozumějte mi dobře! ...
V naší době pokládám za nezbytné naučit se dívat na veškeré bytí v jeho závislosti na Bohu a vidět je jako pocházející od Boha. Musíme v něm spatřovat Boží dílo, rozpoznat (v něm) jeho přítomnost, uznat v něm Boha a (takto jej) uctívat – a sice nejprve v sobě samých. Bůh je zde a zjevuje se nám. Chce, abychom ho zde »zahlédli« a uznali jako Boha. Nikde nakonec není lépe rozpoznatelný než v podstatě našeho bytí. Kdyby myšlenka na Boží přebývání v nás, na naprostou závislost celé přírody na Bohu, na jeho vedení a sebezjevení ve všem stvoření byla živá, jednal by člověk zcela jinak a jeho činy by byly v souladu s Božím zjevením.
Lidé se musí opět naučit »vidět« Boha a žít v »nazírání« Boha. Toto se nazývá mystikou a já se k tomu rád připojuji, pokud je tím myšleno, že mystika je nejvyšším stupněm vývoje lidské přirozenosti, jehož dosažení však je možné jen díky zvláštnímu božskému omilostnění. Mystika nestojí v rozporu s přirozeností, naopak přirozenost je povolána, aby v Bohu spatřovala nejušlechtilejší předmět svého poznání. Škoda, že tomu lidé už nerozumí. Mystická díla Ruysbroeka (1) nás mohou opět naučit, jak můžeme, když používáme přirozený dar rozumu, dospět k stále jasnějšímu »nazírání« Boha. Důvodem velké radosti je, že se dnes lidé opět ptají po dílech mystiků, že se člověk opět s mystiky »radí«, aby se od nich naučil vidět Boha, aby přejal jejich obraz Boha. Z intuitivního nahlížení Boha v podstatě veškerého stvoření pak vyrůstá nadšení, které nutně přechází v jednání.
Pozorujeme s radostí, že mnozí, především mladí lidé, se nechávají ke službě inspirovat posvátným nadšením pramenícím ze spojení s Bohem. Bůh, kterého uctívají ve svém nitru, s nímž se skrze milost cítí spojení ještě důvěrněji a s nímž se sjednocují v denním svatém přijímání, vede tyto lidi. A tak to má také být. Jen dobrý skutek dnes už nestačí. Spíše musí vycházet z vědomí, že nás k němu zavazuje naše sjednocení s Bohem. Toto vědomí musí být hnací silou dobrých skutků. Zároveň však na druhé straně platí, že pouze víra také nestačí; víra musí žít ve skutcích a tak umožnit lidem vidět její hodnotu.
Takto načrtnutý obraz Boha je tak přesvědčivý, že se nejen rychle prosadí oproti vágním a nejasným představám o Bohu, ale osvědčí se rovněž v zápasech a obstojí tváří v tvář všem možným překážkám.
(1) Jan van Ruysbroek (1293–1381) byl vlámský teolog, mystik a spisovatel.
Převzato z knihy: Engagierte Mystik
Autor: Titus Brandsma
Vydal: Bonifatius-Verlag Paderborn, 1991
Přeložil a upravil: Norbert Žuška, OCarm.
