(jedno spontánní svědectví)
Ptal jste se, proč mám ráda čtení ze Starého zákona o Eliášově setkání s Hospodinem na hoře.
To čtení se totiž vztahuje k mému prvnímu obrácení, bylo mi tenkrát dvaadvacet. Bylo to velmi silné, a protože jsem do té doby o Bohu nic nevěděla, nemohla jsem pochopit, co se stalo. Zažila jsem něco, co jsem neuměla vůbec nijak popsat a vysvětlit. A ani nebylo komu.
Až po nějaké době jsem „náhodou“ narazila v Bibli na Eliáše a jeho setkání s Bohem na Chorébu (ani nevím proč a jak, do té doby jsem Bibli nečetla). Okamžitě jsem si vzpomněla na svůj zážitek Boha v tichu (nebo vánku), na který nikdy nezapomenu. Na to, jak mi potom stále znělo v hlavě něco jako: „Můj život není můj!“ Chtěla jsem utéct, zahrabat se hluboko pod zem, skrýt se kamkoliv. A zároveň jsem měla jediné přání: „Buď jenom Ty!“
V tomto úryvku o Eliášově setkání s Bohem jsem tenkrát poprvé našla vysvětlení toho, co jsem zažila. A kdykoliv toto čtení slyším, mé vzpomínky se mi začnou živě vybavovat. I po mnoha letech.
-m-
