Povolání Karmelu není spojeno s nějakou výraznou a speciální vnější formou činnosti, apoštolátu. Karmel je povolán k životu "před Boží tváří" po vzoru proroka Eliáše. A v úsilí o takový život přijalo karmelské společenství i jednotliví bratři a sestry od Pána již mnoho darů, povzbuzení, světla: nahlédnutí Božích tajemství a působení Božího v duši, poznání modlitby a vnitřního života, souvislosti mezi láskou k Bohu a láskou k lidem, krásy spojení s Marií, atd.
Toto dědictví se snaží Karmel věrně uchovávat: stále z něj čerpat pro svůj vlastní život, ale také je zpřístupňovat všem ostatním, kdo jsou ochotni nechat se jím obohatit. Tak může vně klášterů, daleko za hranice úzkého okruhu samotných řeholníků a řeholnic, vydechovat hluboká a podnětná spiritualita ...
Nejpropracovanějšími texty, které představují spiritualitu Karmelu ve výstižném souhrnu, jsou bezpochyby oficiální dokumenty: řehole, kterou pro první bratry napsal jeruzalémský biskup sv. Albert, a stanovy řádu.
Spiritualita Karmelu má od počátku silný mariánský ráz, jehož krásným básnickým projevem je mariánská antifona Flos Carmeli. Lidově srozumitelným znamením vztahu mezi Marií a Karmelem je karmelitánský škapulíř.
V průběhu celého roku se spojujeme s jednotlivými světci řádové tradice také liturgickou oslavou jejich svátků a památek, jak ji stanoví vlastní kalendář Karmelu.
Další možnosti poznání duchovní cesty a zkušeností Karmelu nabízí knihy s karmelskou tematikou a čtvrtletně vydávaný časopis pro duchovní život "Karmel".
