Il y a des jours
vides, brisés, perdus, et beaucoup de ma propre faute dans tout cela.
Mais comment, le soir,
réunir un jour si vide et brisé?
En versant mon cœur dans la miséricorde de Dieu.
(P. Benedikt Holota OFM /* 1922/, notes, novembre 1980)
Une journée vide et brisée.
Articles connexes
Cela pourrait également vous intéresser
Nechte Boha, ať si ve Vašem srdci počíná po svém...
Lire la suite
Přes klín Boží vlastníme čas i prostor a opravdu nekonečné možnosti vztahů. A každá dobrá láska, ve které bylo víc pochopení a přátelství než vášně (…), posvěcuje život.
Lire la suite
Cesta míru mezi náboženstvími je možná. Jejím východiskem musí být Boží způsob nazírání věcí. Bůh se nedívá očima, Bůh se dívá srdcem...
Lire la suite
Všechna náboženství pronášejí svojí řečí jméno Páně. Zpravidla je pro člověka lepší nazývat Boha svou rodnou řečí, ne cizí...
Lire la suite
V dlouhé historii křesťanů se mnozí ocitli jednoho dne rozděleni, aniž by vlastně věděli proč...
Lire la suite
Svoboda je právem každého člověka: každý má svobodu vyznání, myšlení, vyjadřování a jednání...
Lire la suite
Křesťanství má veliký, nesplacený dluh vůči evropské civilizaci. Evropa dodnes cítí jizvy svého rozdělení. Kdo ji rozdělil?
Lire la suite
Přesvědčila jsem se, že člověk víc udělá na sobě a na jiných, když se mu zdá, že planí a zdánlivě mrhá v čase...
Lire la suite
Pane Ježíši, vystav si v mém srdci z plamenů věž,
nebo bude ti v něm zima a zase mi uprchneš...
Trpělivost, stejně jako stálost, souvisí s vírou v Boží prozřetelnost...
Lire la suite
