Narozením Syna se Matka neocitá u konce své plodnosti. Naopak, právě tím získává schopnost rodit každého křesťana, který je Kristovým údem. Tělesné mateřství jí uděluje neomezené duchovní mateřství. Všude, kde se člověk přibližuje k jejímu Synu, kde někdo opravdu hledá – ať už víru, obrácení, povolání –, tam upravuje svým ženským způsobem cestu. Dělá to oním téměř nepostřehnutelným způsobem, který je jí vlastní a který je přece nejmocnější. Vytváří spojení mezi hříšníkem a svým Synem. Nestaví se mezi ně jako někdo třetí, kdo by mohl jakkoli zakrývat pohled na Syna. Naopak, odklízí z cesty všechno, co by mohlo tomuto pohledu bránit.
(Adrienne von Speyr /1902–1967/, Služebnice Pána)
