Marie Magdaléna de’ Pazzi (1566–1607)
Jakou krásu musím poznávat ve své duši! Ó kráso duše! Kdo by se do tebe nezamiloval? Ó vznešená, nevysvětlitelná kráso!
Poznání její vznešenosti dává duši klidnou a trvalou jednotu a pokoj v srdci a příjemnou laskavost vůči druhým lidem.
Blažená a šťastná je duše, jíž Ty, ó můj Bože, dáváš toto poznat, neboť jakmile pochopila svou vznešenost, hned zase také rozjímá o tom, jak nicotná je sama v sobě.
Můj nejmilejší Ženichu, sladší nad plástev medu, jak dlouho, jak dlouho ještě budeš čekat, než ke mně přijdeš, než vstoupíš do mé bytosti, nebo lépe: než se mi zpřítomníš, neboť v sobě Tě již mám?
Pochopila jsem, že duše se může stát Bohu podobnou a skrze Boha může žít v Bohu; nicméně ne v plnosti jako Syn Boží, nýbrž tak, že – když je duše čistá a Boha miluje čistou láskou a Bůh sám je čistá láska a duše Boha miluje naprosto čistě a znovu a znovu – skrze tuto čistou lásku se Bohu podobá účastí, avšak ještě ne zcela, protože jen Bůh sám umí milovat čistou láskou...
Pak jsem viděla v Ježíšově boku, nebo spíše v Jeho srdci, rozžhavenou pec lásky, která vysílala ohnivé šípy a paprsky do srdcí Jeho vyvolených. A sláva a moc takové duše a míra lásky, kterou ji Bůh naplnil, byly tak veliké, že duše ve spolupráci s Bohem touto láskou milovala Boha čistě a z tohoto důvodu stála před Bohem v takové slávě, že to nikdy, nikdy nebudu umět vyjádřit nebo nějakým způsobem vysvětlit.
A zdálo se mi, že chápu, že věčný Otec tvora miloval svým způsobem víc než svého vlastního Syna, protože totiž vydal svého Jednorozeného Syna takové bolesti a takovým mukám kvůli tvorovi, jen aby nás pozdvihl k této velikosti a slávě a abychom se skrze milost i my mohli stát Bohem, myslím účastí, protože skrze přirozenost Jím může být jen On sám.
Převzato z knihy: Tanz der göttlichen Liebe
Vydavatel: Elisabeth Hense, T.OCarm.
Vyšlo v nakladatelství: Herder, 1991
Přeložil: Norbert Žuška, O.Carm.
