(Zpracoval P. Gorazd, O.Carm.)
V předminulém čísle našeho časopisu jsme uveřejnili článek Panna Maria – Matka naděje a vyobrazení stejnojmenné ikony. Obojí souviselo s poutí mladých lidí do Říma, kterou letos uspořádal řád karmelitánů (O.Carm.). Teprve dodatečně jsem zjistil, že tento pohled na Pannu Marii, byl – nejspíš vědomě, i když to nebylo výslovně zmíněno – přejat ze závěru papežského dokumentu, který byl vydán Janem Pavlem II. 28. června 2003, v předvečer slavnosti svatých apoštolů Petra a Pavla, ve 25. roce jeho pontifikátu, a plným titulem se jmenuje: posynodální apoštolská exhortace Ecclesia in Europa o Ježíši Kristu žijícím v jeho církvi, prameni naděje pro Evropu.1
Je tedy na místě nejen tento inspirační zdroj jmenovat, ale zároveň bude pro nás nepochybně přínosem i připomenout si alespoň závěr zmíněného dokumentu a v něm uvedenou modlitbu k Panně Marii – Matce naděje.
Odevzdání se Marii
„Na nebi se objevilo veliké znamení: žena oděná sluncem“ (Zj 12,1)
Žena, drak a dítě
122. Celé dějiny církve jsou doprovázeny „znameními“, jež stojí před očima všech, ale vyžadují, aby byla vyložena. Mezi ně klade kniha Zjevení „veliké znamení“, které se objevilo na nebi a které vypráví o boji ženy s drakem. Žena oděná sluncem, jež je v mukách před porodem (srov. Zj 12,1–2), může být chápána jako Izrael, rodící Mesiáše, „toho, který má vládnout všem národům železným prutem“ (Zj 12,5; srov. Ž 2,9). Ale je to také církev, lid Nové smlouvy, vydaný napospas pronásledování a přesto chráněný Bohem. Drak je „starý had, nazývaný ďábel a satan, svůdce celé země“ (Zj 12,9). Boj je nerovný: zdá se, že drak má převahu, taková je jeho zpupnost vůči bezbranné a trpící ženě. Ve skutečnosti je vítězem syn, kterého žena porodila. V tomto boji je jedno jisté: drak už byl poražen, „byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním“ (Zj 12,9). Přemohl jej svou smrtí a zmrtvýchvstáním Kristus, Bůh, který se stal člověkem, a mučedníci „Beránkovou krví a slovem svého svědectví“ (Zj 12,11). A i když drak bude pokračovat ve svém odporu, není se čeho bát, protože už došlo k jeho porážce.
123. Tato jistota naplňuje církev na její pouti, když v ženě a draku znovu rozpoznává své vlastní dějiny. Žena, která rodí chlapce, nám připomíná Pannu Marii, především ve chvíli, kdy byla proniknuta bolestí u paty kříže, jak znovu rodí Syna jako vítěze nad knížetem tohoto světa. Je svěřena Janovi a on pak je svěřen jí (srov. Jan 19,26–27), a tak se Maria stává matkou církve. Díky poutu, které spojuje Marii s církví a církev s Marií, se lépe objasňuje tajemství ženy: „Maria totiž, přítomná v církvi jako matka Vykupitele, má mateřskou účast na ‚usilovném boji proti mocnostem temnot‘“, který se odehrává v celých lidských dějinách.
A pro toto ztotožnění se církve se „ženou oděnou sluncem“ (Zj 12,1) lze říci, že „církev už došla v blahoslavené Panně k dokonalosti bez poskvrny a vrásky“.2
124. Celá církev tedy hledí k Marii. Díky velmi četným mariánským svatyním rozesetým ve všech národech tohoto světadílu je úcta k Marii v evropských národech velmi živá a rozšířená.
Církvi v Evropě, i nadále kontempluj Marii a poznej, že je „mateřsky přítomna a plně účastna v mnohonásobných a těžkých problémech, kterých je dnes plný život jednotlivců, rodin a národů. Spatřuj v ní pomocnici křesťanského lidu v nepřetržitém boji mezi dobrem a zlem, aby ‚nepadl‘, nebo když padne, aby opět ‚povstal‘“.3
Modlitba k Marii, Matce naděje
125. V tomto rozjímání, živeném čistou láskou, se nám Maria jeví jako obraz církve, která žije nadějí a rozpoznává spásné a milosrdné dílo Boží, v jehož světle rozpoznává vlastní cestu a celé dějiny. Maria nám pomáhá i dnes pochopit dění okolo nás ve vztahu k jejímu Synu Ježíši. Maria je novým stvořením, utvořeným Duchem Svatým, a dává v nás růst ctnosti naděje.
K ní, k Matce naděje a útěchy, se s důvěrou obraťme se svou modlitbou, svěřme jí budoucnost církve v Evropě a všechny ženy a muže tohoto kontinentu:
Maria, Matko naděje,
kráčej s námi!
Nauč nás hlásat živého Boha,
pomáhej nám vydávat svědectví Ježíši, jedinému Spasiteli,
učiň nás ochotnými sloužit bližním,
přijímat potřebné,
zasazovat se o spravedlnost,
s nadšením budovat spravedlivější svět;
přimlouvej se za nás, kteří pracujeme v dějinách
s jistotou, že se naplní Otcův plán;
Jitřenko nového světa,
ukaž, že jsi Matkou naděje, a bdi nad námi;
bdi nad církví v Evropě:
aby skrze ni zářilo evangelium;
aby byla autentickým místem společenství;
aby bylo živé její poslání hlásat a slavit evangelium naděje
a sloužit mu pro mír a radost všech.
Královno míru, chraň lidstvo třetího tisíciletí!
Bdi nade všemi křesťany:
ať pokračují s důvěrou na cestě jednoty
jako kvas pro svornost kontinentu.
Bdi nad mladými, nadějí budoucnosti:
kéž velkodušně odpovídají na Ježíšovo volání.
Bdi nad odpovědnými představiteli národů:
ať se angažují v budování společného „domu“,
v němž budou respektovány důstojnost a právo každého.
Maria, dej nám Ježíše!
Dej, abychom ho následovali a milovali!
On je nadějí církve, Evropy a lidstva.
On žije s námi, mezi námi, ve své církvi.
S tebou prosíme:
„Přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,20.)
Kéž naděje na slávu, kterou vlil do našich srdcí,
přináší plody spravedlnosti a pokoje!
Krásný obraz Panny Marie z oltáře v chórové kapli karmelitánského kláštera v bavorském Straubingu. Panna Maria tu sice není zobrazena jako Matka naděje, ale – jak říká nápis na obrazem – jako Radost karmelitánů. A to je jméno, které vlévá naději a rozehřívá srdce...
