Barbora Turková, Haig Utidjian, Evžen Kindler
Letos je tomu tisíc let, co v arménském klášteře Narek u jezera Van zemřel mnich Řehoř (Grigor) z Nareka.
Arménie oficiálně přijala křesťanství v r. 301, a tak před dvěma lety slavila 1700 let od této veliké události. Přijetí křesťanství znamenalo i důslednou orientaci kultury, včetně kultury literární. A tak má tedy Arménie od uvedené doby řadu nádherných děl, z nichž mnohá úzce souvisejí s křesťanskou věroukou, s událostmi a výroky uvedenými v Bibli a s liturgií.
Během svého života, který téměř celý strávil v klášteře Narek, napsal Řehoř z Nareka řadu děl – mimo jiné komentář k Velepísni, chvalozpěvy na Pannu Marii, na svatý Kříž a na svaté Apoštoly a také knihu duchovních ód.
Avšak největší úctě se těší dílo, které psal před svou smrtí na žádost spolubratří z Nareka. Nazývá se Kniha žalozpěvů nebo Kniha modliteb, někdy stručně a prostě Narek. Má 95 částí, z nichž každá nese titul Slova k Bohu z hlubin srdce.
Arménští křesťané tuto knihu velmi ctí, modlí se některé její části jako soukromou přípravu k svatému přijímání i při jiných příležitostech, např. když prosí o uzdravení v nemoci nebo o dobrou smrt.
Víme, že poezie – zejména moderní – užívá různé myšlenkové „skoky“, které mají čtenáře podnítit k samostatnému poznání toho, co se za takovými skoky skrývá, čili mají ho podnítit k prožitku jistého vztahu. Jde vlastně o jisté básnické ozdoby, těžko zařaditelné mezi ty, o nichž jsme se učili ve škole. Stará arménská poezie (a nejen poezie, ale i např. duchovní hudba) se v tomto smyslu často moderní poezii podobá. Někdy jsou takové Řehořovy básnické ozdoby tak bohaté, že nabízejí dokonce více interpretací a dnešní překladatelé mohou debatovat o tom, která je příhodnější (viz například verš níže uvedené ukázky se slovy „zhuštěnou tekutinu posledního závěsu“).
Jako ukázku uvádíme překlad modlitby k Duchu Svatému obsažené v 33. části Knihy modliteb. Víme, že nejpozději od r. 1177, když Nerses z Lambronu napsal svůj komentář k liturgii, byla tato modlitba vložena do arménské eucharistické liturgie a je tu používána dodnes. Rubriky arménského misálu upřesňují: „Když je celebrantem biskup, vezme na svá prsa své vzácné palium a přicházeje ke stolku u oltáře, padaje na kolena řekne tiše a neslyšně s přetékajícími slzami tuto modlitbu k Duchu Svatému, který uskutečňuje tento akt. Je-li celebrantem pouze kněz, Opona budiž zatažena a za ní nechť je tato modlitba řečena v skrytosti.“
D.
Všemohoucí, dobrotivý, lidumilný Bože všech,
Tvůrce viditelného a neviditelného,
zachraňující a upevňující, pečovateli a mírotvorce, Ty mocný Duchu Otce:
snažně prosíme s rozpjatýma rukama, s křikem vzdychající modlitby,
stojíce před Tvou hroznou přítomností.
Přibližujeme se s velkým chvěním, abychom s obrovskou bázní
učinili nejprve tuto slovní oběť
Tvé nevyzpytatelné moci,
jakožto sdílející nerabovatelnou otcovskou čest
na trůnu, ve slávě a v tvoření,
a zpytujícímu skrytost hlubokých tajemství
nejdokonalejší vůle Emmanuelova otce,
který Tě posílá a jenž je spasitel, životodárce a stvořitel všeho.
Skrze Tebe nám byla oznámena
trojitost osob jednotného Božství,
z nichž jsi poznáván i Ty, ó nepochopitelný.
Tebou a skrze Tebe, ti první –
výhonky pokolení praotců, nazývané vidoucími –
vyhlašovali nezastíněně řečí slov
minulé věci i věci přicházející; ty, které byly, i ty, které ještě nenastaly.
Ó Boží dechu, Mojžíš Tě zvěstoval:
Ty – když jsi se pohyboval nad vodami, neomezená sílo,
s hroznou obklopující péčí,
pokrývaje svými křídly ochraňujícím způsobem se slitovnou láskou nově zrozené –
jsi učinil známým tajemství křtitelnice.
Na příkladu téhož vzoru,
předtím, než jsi vztyčil zhuštěnou tekutinu posledního závěsu,
stvořil jsi, Ty mocný jakožto Pán, celé přirozenosti
naprosto úplně všech podstat veškerého bytí z nebytí.
Skrze Tebe jsou tvořeny pro obnovu vzkříšení
všechny tyto Tvé bytosti v onom čase,
který je posledním dnem tohoto života a prvním dnem země živých.
Tebe poslouchal v jednotě vůle, stejně jako svého Otce,
s Tebou stejnorodý, stejné bytnosti s Otcem, prvorozený Syn, v naší podobě;
On Tě radostně hlásal jako opravdového Boha,
rovného a soupodstatného se svým mocným Otcem,
a vyhlásil rouhání proti Tobě za neodčinitelné
a umlčel zlolajná ústa těch, kdo se proti Tobě vzpouzejí,
jakožto těch, kdo bojují proti Bohu,
a dal milost těm, [kdo se vzpouzejí] proti němu samému,
spravedlivý a neposkvrněný, ten, který nalézá všechny,
který byl zrazen pro naše hříchy
a vstal pro naše ospravedlnění.
Jemu sláva skrze Tebe, a Tobě chvála
s vševládnoucím Otcem, na věky věků. Amen.
E.
Opět budu opakovat tentýž řád slov,
dokud nebude zázračně zjeven vliv jistoty světla,
znovupřinášející s výsosti dobré zvěsti pokoje.
Snažně a úpěnlivě prosíme se slzavým vzdycháním
z celé duše Tvou oslavenou stvořitelskou moc
neporušitelného, neučiněného a nadčasového slitovného Ducha,
Tebe, který se za nás přimlouváš
s nevýslovným sténáním u milostivého Otce;
který opatruješ svaté a očišťuješ zhřešivší
a buduješ [z nich] chrámy
živé a oživující vůle nejvyššího Otce.
Zbav nás nyní ode všech nečistých skutků,
které nečiní zalíbení pro Tvé přebývání;
a kéž uvnitř nás nezhasne zář světla Tvé milosti –
ve vnímavých očích našeho porozumění;
neboť jsme se dozvěděli, že se s námi sjednocuješ
skrze modlitbu a vybraný život hodný kadidla.
A jelikož jeden z Trojice je obětován a jiný [tuto oběť] přijímá,
jsa nám nakloněn skrze smírnou krev svého prvorozeného,
kéž přijmeš naše úpěnlivé prosby a vyzdobíš nás
jako čestné příbytky zcela připravené,
hodné radostně okusit nebeského Beránka,
abychom dostali bez odsuzujících trestů
tuto nesmrtelnost dávající manu života a nového spasení.
A kéž se naše pohoršení roztaví v tomto ohni
– tak jako to prorokovo – živým hořícím uhlem
přineseným v kleštích,
aby byl ve všem prohlášen Tvůj soucit,
tak jako [byla] Synem Božím [prohlášena] Otcova sladkost,
která přivedla marnotratného syna do otcovského dědictví
a pozvedla nevěstky do nebeského království
blaženosti spravedlivých.
Ano, ano, i já jsem jeden z nich:
přijmi mě s nimi, jako toužícího po veliké lidumilnosti,
spaseného Tvou milostí a vykoupeného Kristovou krví,
aby pro to všechno bylo ve všem poznáváno Tvé božství
oslavené s Otcem ve stejné cti,
v jediné vůli a v jediné chválené vládě.
Neboť Tvůj je soucit a síla a lidumilnost,
moc a sláva na věky věků. Amen.
Překlad B. T., E. K., H. U.
