Karmelitánské misionářky přicházejí do naší země
Od počátku roku 1993 žije v naší zemi malá komunita sester – misonářek práce (jak ony samy sebe nazývají) misijní rodiny Donum Dei. Pozval je tehdejší farář ve Frýdlantě nad Ostravicí a zároveň představený karmelitánů P. Josef Jančář O.Carm. se záměrem, aby také v naší zemi sestry rozvinuly svou misii. Pocházejí ze vzdálených zemí a světadílů a také jejich forma evangelizace není zrovna obvyklá: sestry vedou restaurace, obsluhují v nich a svou prací, případně i slovy, vydávají svědectví víry a života odevzdaného Kristu. Nyní, po několika letech přípravy, se blíží okamžik dokončení domu, který pro ně za pomoci dalších dobrodinců a sponzorů buduje frýdlantská farnost.
Rádi bychom sestry a jejich dílo podpořili prostřednictvím stránek našeho časopisu: představili čtenářům prostřednictvím krátkého svědectví sester jejich společenství a poprosili všechny bratry a sestry karmelské rodiny u nás i všechny naše příznivce o spojení v modlitbě za tuto začínající misii.
Zakladatel misijní rodiny Donum Dei francouzský kněz P. Marcel Roussel se narodil 8. června 1910 ve vesnici Fins ve východní Francii. Na kněze byl vysvěcen 21. 12. 1934. Protože on sám byl člověkem, který přímo prahl po Bohu, dobře viděl, jaké množství lidí žije dnes daleko od Krista a od církve. Toužil jim pomoci.
V srdci každého člověka se skrývá žízeň, hledání, které nelze utišit jen pozemskými věcmi. Člověk totiž touží po Bohu samotném. A Ježíš přišel proto, aby svým životem, umučením a vzkříšením tuto naši žízeň po Boží blízkosti tišil. Ale jak znovu probudit tuto žízeň po Bohu v srdcích moderních lidí, žijících jen mezi továrnou, ulicí a domácností – bez kostela a víry?
Otec Roussel je chtěl oslovit prostřednictvím života žitého uprostřed tohoto jejich světa, a přece zcela zasvěceného Kristu. Toto svědectví měly vydávat mladé dívky, obětující Bohu své panenství a sloužící šíření víry mezi obyčejnými lidmi. Neměly to být řeholnice – to by lidem ze světa mohlo ztížit přístup k nim – ale podobně jako řeholnice i ony měly dát svůj život Bohu zcela.
Když společenství r. 1950 vzniklo, přijalo jméno „Misionářky práce Neposkvrněného Početí Panny Marie“. Po vydání encykliky papeže Pia XII. o misijním poslání církve Fidei donum také otec Roussel uložil sestrám nést světlo Kristovo do všech pěti světadílů. Tehdy začaly zakládat restaurace L’Eau-Vive (Živá voda). Ty se staly východisky jejich apoštolátu – snahy tišit žízeň po „vodě života“ u těch, kdo tam přicházejí.
Když otec Roussel usiloval o oficiální církevní schválení misijní rodiny Donum Dei, poznal, že její duchovní život je blízký spiritualitě Karmelu. Představeným sester tehdy řekl: „Vaše působení musí vycházet z ducha svaté Terezie z Lisieux a Karmelu. Vaším vzorem, ke kterému vzhlížíte, ať je pracující Ježíš. Jako pro něj, ať je i pro vás práce rozjímáním. Ať práce nepřeruší vaše spojení s Bohem, jak jste je navázaly při ranní modlitbě. To je to nejdůležitější v životě vás – misionářek práce.“
Už od počátků církve mnozí muži a ženy toužící sloužit Kristu, povoláni Duchem svatým a vybaveni jeho rozmanitými dary, následovali Pána Ježíše s čistým srdcem a svobodou ducha. Také sestry Donum Dei přijaly toto povolání žít naplno evangelium a zároveň jako křesťané – laici vydávat světu svědectví o Kristu.
Naše společenství přitom chce žít v duchu rodiny – i to je prostředek evangelizace. Žijeme společně, ačkoliv pocházíme z různých národů a zemí a jsme různé barvy pleti. Tak chceme v dnešním odkřesťanštěném světě ukazovat a prosazovat jednotu mezi námi. Budovat jednotu je přece základním posláním církve. Všichni členové rodiny Donum Dei považují za svůj zvláštní úkol žít a šířit ducha společenství, a to každý podle povolání, jaké od Boha přijal:
- sestry misionářky práce skrze život zcela zasvěcený Kristu v mezinárodních komunitách a ve společné práci;
- členové bratrstva „Živá voda“ (připojeného k nám) ve vlastní rodině a ve vlastním povolání.
Rodinné soužití mezi lidmi různé barvy pleti pokládáme za svůj způsob, jak zjevit světu Boží lásku. Dnešní svět potřebuje vidět, že jednota mezi lidmi je možná, pokud základem, který nás spojuje, je Kristus. A láska, vyvěrající z Krista, se pak šíří do okolí.
Tím vším, co jsme zmínili, chceme být kvasem uprostřed těsta moderního světa:
- vzájemnou láskou bez ohledu na rasu nebo národnost;
- naprostým a trvalým obětováním se Kristu;
- rodinnými vztahy mezi námi;
- intenzivním duchovním životem, a přitom uprostřed běžné práce.
Uveďme také slova otce Roussela: „Mnozí se ptají: ‚Co to je ona misijní rodina Donum Dei?‘ Je to něco starého a zároveň nového. Je něčím starým, protože už v prvotní církvi existoval takový způsob života. A zároveň je něčím novým, protože toto povolání prožívá v dnešní církvi nový rozkvět. Kořeny naší rodiny sahají tedy až k samotným počátkům církve.“
Tolik krátce o naší rodině. Řekly jsme, že otec Roussel si uvědomil podobnost našeho duchovního života se spiritualitou Karmelu. Můžeme tu ukázat čtyři společné prvky:
1) Důraz na prožívání Boží přítomnosti
Karmelitán má být člověkem Božím, živým svědectvím o Boží svatosti. Sestra Donum Dei je panenskou nevěstou Ježíše Krista, usilující žít v Ježíšově přítomnosti, vše přijímat jako od něho, hledat vždy jen to, co chce on.
2) Vroucí vztah k Panně Marii a snaha se jí podobat
Karmel pokračuje v Ježíšově synovské lásce k Marii. Sestra misionářka práce, úzce spojena s Kristem, touží milovat Marii spolu s ním a jako on. Příkladem je nám v tom otec Marcel. Pro něj – tak jako pro karmelitány – byla Maria Matkou, vzorem, zakladatelkou jeho díla. Tak i my víme, že každou z nás Panna Maria vede, vychovává a posiluje na naší duchovní cestě.
3) Vnitřní modlitba
Ke Karmelu podstatně patří rozjímavá modlitba. Svým životem uprostřed světa práce chtějí sestry misionářky ukazovat, že právě skrze všední život je člověk povolán ke sjednocení s Bohem… Náš každodenní život má v Božích očích velkou cenu – na to nesmíme zapomínat. Bůh touží, aby i nejposlednější práce každého dne nám byla příležitostí spojit se s ním. Sestra učí své okolí, že život práce nemáme oddělovat od života s Bohem. Život křesťana může být stálou modlitbou – i uprostřed práce. Prací se přece spojujeme s Boží vůlí, když věrně plníme každodenní povinnosti. Takto i při své práci je sestra člověkem kontemplativním – ponořeným do modlitby.
4) Prvek prorocký
Karmelitán je povolán být jako prorok Eliáš znamením otázky po Bohu, dotazování se na Boha a na jeho vůli – pro ty lidi, kteří zbloudili. Sestra Donum Dei se snaží zůstat s těmi, kdo se nejvíce vzdálili křesťanskému životu, a odhalovat jim na dně jejich srdce žízeň po nadpřirozených hodnotách.
Dejme nakonec slovo otci Rousselovi: „O co tedy jde sestrám misionářkám práce? Říká se, že v dnešním světě nejvíc chybí svatost. A cílem sester nejsou velká sociální díla, ale zjevovat, odhalovat Boží lásku a tlumočit ji modernímu světu.“
Text připravily sestry Donum Dei
Kontaktní adresa:
Mlle. Mariana Vakalepu
Náměstí 2
739 11
Frýdlant nad Ostravicí
