Tomáš je Ježíšem vyzván, aby vložil ruku do jeho boku. Jako by zde vrcholilo setkání Boha a člověka započaté vtělením. Bůh sestoupil až do ran a bolesti a ani jako Oslavený se jich nevzdává. Člověk se v Tomášovi dotýká Božího těla a toto vrcholné setkání v těle se stává zároveň vrcholným setkáním duchovním. Síla dotyku Ježíšova těla vstoupí do slov Tomášova vyznání: „Pán můj a Bůh můj!“
Duchovní život se nerozvíjí vedle toho tělesného či snad proti němu. Naopak! Nejintenzivnější, nejpravdivější prožití života konečného, tělesného, časného se proměňuje v bytí duchovní, věčné. To se přece stalo na kříži a to se děje tady. Tělo není překročeno, ale naplněno, otevřeno.
(Petr Beneš CSsR /*1965/, Vzhůru srdce;
citováno podle stejnojmenné knihy meditací nad Písmem, Portál 2023)
