Blog

Buď požehnána, drsná hmoto, neplodný úhore, tvrdá skálo, jež ustupuješ jen násilí a nutíš nás pracovat, když chceme jíst.

Radostnost vyžaduje odvahu, stejně jako vše ostatní...

Být radostný je úkolem každého z nás...

Zachvěl se krajem první sníh,
veliké hvězdy do haluzí kreslí...

Naše naděje nesmí být nějakou privátní nadějí v to, že se nám náš život podaří...

Třeba trpím temnotami
v životě svém smrtelném...

Předkládáme zde jeden z nejpůsobivějších textů ze spisku „Výroky o světle a lásce“ od sv. Jana od Kříže. Nabízí vhled do autorovy osobní spirituality charakterizované odvážnou intimitou vztahu k Bohu, autentickou pokorou, vědomím Božího obdarování, ale i lidské velikosti a důstojnosti.

Když nás Bůh volá k sobě, volá nás k radosti, protože on sám je naší radostí...

Živý a vtělený Bůh nám není vzdálen, není mimo hmatatelnou oblast...

I tělo má mnoha způsoby účast na útěše Ducha...

Jednou z nejrozšířenějších křesťanských modliteb je ta, kterou podle počátečních slov nazýváme „Anděl Páně“...

Napájej se Kristem, protože on je skálou, ze které tryská voda...

Neposkvrněné početí je jistě Mariino osobní privilegium, ovšem jako funkce katolicity jejího ANO...

Tys nám přislíbil, že přijdeš, a Ty jsi přišel. Ale jak jsi přišel, co jsi učinil?