Jeho oči, jež jsou očima Pravdy, jsou upřeny na mé srdce. Kam padne jeho pohled, tam je pokoj, protože světlo jeho tváře, jež je Pravda, vytváří pravdu, kdykoli zazáří. (…) A on říká těm, které miluje, firmabo super te oculos meos – upnu své oči k tobě. Jeho pohled leží stále na nás, v chóru a kdekoliv a stále. Žádná milost k nám z nebe nepřichází, pouze tehdy, když on hledí na naše srdce. A co víc – on se na nás dívá zevnitř našich vlastních srdcí, protože my a on jsme jedno.
(Thomas Merton /1915–1968/, deníkový zápis z 27. ledna 1950)
