Jsem přesvědčen, že nikdo z nás se nemůže polepšit. Může leda své chyby zadupat hlouběji jen proto, aby se jednou tím větší silou znovu projevily. Jedinou cestou je proměna srdce, a s ní snad odejdou i naše chyby. Srdce se mění jen tehdy, cítí-li se milováno, třeba Bohem, nebo alespoň druhým člověkem. (…)
Lidé mi při zpovědi říkají, že se chtějí chovat jinak, že se polepší. Já nejsem jejich soudce, říkají to spíše sami sobě. Nepochybuji o tom, že to myslí dobře. Ale to, co člověka činí lepším, musí pramenit z něčeho hlubšího. K tomu, aby se změnilo naše chování, se musí proměnit naše nitro. Když jsem milovaný, hybnou silou mého jednání je odpověď na tuto lásku, která mne zaplavuje. A toto mne mění.
(Ladislav Heryán /*1960/, úryvek z knižního rozhovor U Božího mlýna, Vyšehrad 2018)
