Blog

Když se v Betlémě Bůh zjevuje jako dítě, není to jen nějaké přizpůsobení se člověku. V Bohu je dětství podstatně přítomné. Darováním dítěte pozemským rodičům vyjevuje se sama podstata Božího rodičovství. Bůh je od věčnosti Otec i Syn, Otec a Dítě...

Dítě, ty mé jméno znáš
a tvůj hlas mi říká sladce:
když se cele odevzdáš,
přejmu kormidlo v tvé bárce.

… střevíce si nazuju
střevíce vánoční
s tajemnými poklady
a vyjdu z domu…

Mí vroucně milovaní drahoušci, chystala jsem se letos na chudobné Vánoce, jak jsem Vám psala s velkou radostí – a zatím to dopadlo docela jinak...

Ve vyprávění o Ježíšově narození zvěstují andělé pastýřům, že se jim narodil Spasitel, a říkají: „To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ To je to znamení: naprostá Boží poníženost. Znamení, že této noci se Bůh zamiloval do naší nepatrnosti a projevil se ve své něžnosti...

Můj Bože, nemám tě ráda, a dokonce po tom ani netoužím. Nudím se s tebou a nejspíš v tebe nevěřím...

O Vánocích se Slovo stalo tělem, Bůh se stal člověkem. To znamená: Bůh v mém omezení – v mém omezení Bůh...

Buď požehnána, drsná hmoto, neplodný úhore, tvrdá skálo, jež ustupuješ jen násilí a nutíš nás pracovat, když chceme jíst.

Radostnost vyžaduje odvahu, stejně jako vše ostatní...

Být radostný je úkolem každého z nás...

Zachvěl se krajem první sníh,
veliké hvězdy do haluzí kreslí...

Naše naděje nesmí být nějakou privátní nadějí v to, že se nám náš život podaří...

Třeba trpím temnotami
v životě svém smrtelném...

Předkládáme zde jeden z nejpůsobivějších textů ze spisku „Výroky o světle a lásce“ od sv. Jana od Kříže. Nabízí vhled do autorovy osobní spirituality charakterizované odvážnou intimitou vztahu k Bohu, autentickou pokorou, vědomím Božího obdarování, ale i lidské velikosti a důstojnosti.