Matko Slova, vypověz mi své tajemství,
když se Bůh v tobě vtělil.
Řekni mi, jak jsi žila na zemi,
ponořena do ustavičného klanění.
Zahrnuta do naprostého, nepopsatelného pokoje.
V tomto tajemném mlčení
jsi pronikala stále hlouběji
do bezedného Bytí,
když jsi v sobě nosila Boží Dar.
Ó Matko, opatruj mě stále
v Božím objetí,
aby do mě byl vtisknut obraz
onoho Boha, jenž je celý láska:
„Amo Christum“.
(Alžběta od Nejsvětější Trojice, báseň 87)
