Požehnej trpících
zkroušenou mysl,
tíživou samotu lidí,
neklidné bytí,
utrpení, s nímž se nikdo
nikdy druhému
nesvěří.
Požehnej onomu zástupu
nočních snílků,
kteří se nebojí
obtíží neznámých cest.
Požehnej tíseň lidí,
co právě umírají.
Dej jim, Pane,
dobrý konec.
Požehnej srdcím, Pane,
těm zahořklým.
Především
dej nemocným
úlevu.
Nauč zapomínat ty,
jimž jsi vzal
to nejmilejší.
Nenech na celé zemi
nikoho v tísni duše.
Požehnej radostným, Pane,
ochraňuj je. -
Mně jsi ještě nikdy neodňal smutek.
Někdy na mně
leží tíživě.
A přece dáváš sílu,
a tak jej snáším.
(Terezie Benedikta od Kříže /1891–1942/,
Gedichte und Gebet aus dem Nachlass,
překlad Vladimír Petkevič)
