Duše, máš se hledat ve Mně,
a Mne máš hledat v sobě.
Do té míry tě dokázala láska,
duše, do mne zobrazit,
že by žádný sebelepší malíř
nedokázal s takovou dovedností
takový obraz vtisknout.
Bylas stvořena z lásky,
krásná, půvabná, a tak
do mého nitra namalována,
že kdyby ses snad ztratila, má milovaná,
Duše, máš se hledat ve Mně.
Vždyť já vím, že nalezneš
svůj portrét na mé hrudi,
a tak zdařile povedený,
že spatříš-li jej, zaraduješ se,
že se vidíš tak dobře namalovaná.
A kdybys snad nevěděla,
kde nalezneš Mne,
a chtěla bys mě přitom najít,
Mne máš hledat v sobě.
Protože ty jsi mé sídlo,
jsi můj dům a příbytek,
a tak volám kdykoli,
nacházím-li v tvé mysli
dveře zavřené.
Mimo sebe mě nehledej,
neboť k tomu, abys Mě našla,
Mě stačí zavolat,
vždyť k Tobě přijdu, aniž bych se opozdil,
Mne máš hledat v sobě.
(Terezie od Ježíše, báseň Duše, máš se hledat ve Mně /B 8/,
pracovní překlad Vojtěcha Kohuta OCD)
