Chceš uctít Kristovo tělo? Nedovol, aby se jím pohrdalo v jeho údech, totiž v chudácích, kteří se nemají do čeho obléci! Ani to nedělej tak, že bys ho uctíval zde v kostele slavnostními rouchy, ale venku nedbal, že je zkřehlé zimou a má chatrné šaty. Jaký z toho má Kristus užitek, jestliže je obětní stůl obtěžkán zlatými nádobami, ale on sám v osobě chuďasa hyne hladem? Nejdříve nasyť lačného, a potom z přebytku vyzdob oltář. A k čemu je zapotřebí krášlit oltář pokrývkami protkanými zlatem, když jemu neposkytneme ani nutné svršky? Proto když zdobíš bohoslužebné místo, nezavírej srdce před trpícím bratrem, neboť tento živý chrám je drahocennější než onen.
(Jan Zlatoústý /349–407/, Homilie na Matouše, 50, 3–4)
