Když skončí doba vyhrazená pro modlitbu, ani to nepostřehnu, protože jsem neustále u Boha. Velebím a chválím Ho pro Jeho velikost a moc. S Ním chci stále jít a hovořit. Můj život je neustálá radost. Bůh mi jistě pošle i utrpení, ale teprve pak, až budu dost silný je snášet.
(ct. Vavřinec od Vzkříšení, 4. rozhovor, 25. listopadu 1667)
