Já dobře pramen znám,
jenž ven si cestu razí,
vstříc tryská temnotám,
vše kolem osvěží
a jasem je on sám,
z něj všechno světlo vzchází,
třebaže noci náleží.
O bystřině té vím,
že přebrodit se nedá,
že proudem vydatným
i peklo zalije,
zem, nebe pijí z ní,
však dna se nedohledám,
třebaže vprostřed noci je.
Zde tvory svolává
a vodami je sytí,
sám sebe vydává,
mou žízeň konejší,
jej v Chlebě poznávám –
zdroj života se třpytí
v útrobách noci vezdejší.
(parafráze Janovy básně Pramen)
