Karmelitánská spiritualita je dnes v církvi jednou z nejpopulárnějších. Přesto mimo okruh odborníků není příliš známá, zvláště pokud jde o starší část našeho dědictví.
Číst dál
Karmel 1/2002
Karmel 1/2002
-
Do nového ročníku
našeho časopisu vstupujeme s mou omluvou za neúplnost ročníku loňského. Místo obvyklých čtyř čísel vyšla vloni pouze čísla dvě, a přitom ještě to druhé až v samotném závěru prosince, takže se k Vám dostalo s velkým zpožděním. Měl jsem původně kající plán zbývající loňská čísla ještě nějak „dohánět“ na začátku letošního roku, ale na radu otce Jana jsem to vzdal a smířil jsem se s tím, že loňský ročník budou definitivně představovat pouhá dvě čísla. Všechny Vás, kteří jste svou přízeň našemu časopisu nadále neodňali, chci na začátku nového ročníku pozdravit a popřát Vám hojnost Božího požehnání. Letošní rok nemá žádné zvláštní tematické zaměření. A tak do něj vstupujeme „jen“ s tím záměrem, s nímž jsme časopis začali vydávat: žít vytrvale v tradici karmelitánské duchovní cesty a v karmelitánském společenství, přijímat, sdílet, předávat si pro to užitečné podněty. Se zvláštní pozorností a vděčností vůči Panně Marii, která je rodině Karmelu Matkou a nejkrásnější Ozdobou.
P. Gorazd, O.Carm.
Jako v rodině, i mezi různými obrazy (v našem případě mezi obrazy Panny Marie Karmelské) existuje příbuznost...
Číst dál
-
Z Karmelitánského nakladatelství: dvojí ohlédnutí do dějin
V Karmelitánském nakladatelství vyšly nedávno brzy za sebou dvě knihy s podobnou tematikou:
Wilfried McGreal, U Eliášova pramene
a Emmanuele Boaga, Maria a Karmel.Při povrchním pohledu se může zájemce ptát, není-li to zbytečný přepych a „nošení dříví do lesa“, vydávat skoro současně dva tituly, které jsou jakoby „dvojníky“. Ale stačí začíst se pozorně do těchto publikací, abychom si uvědomili, jak se vzájemně doplňují!
Dílo McGreala U Eliášova pramene prakticky navazuje na knihu Tita Brandsmy, Krása Karmelu (Karmelitánské nakladatelství, Kostelní Vydří 1992). Také vychází z počátků, od poustevníků na hoře Karmel ve Svaté zemi a od jejich stěhování do Evropy. Ale připomíná, že karmelitánský řád není, jak se mnozí domnívají, jen sv. Jan od Kříže a „velká“ a „malá“ Terezie, a ukazuje, jak se řádové charizma ztělesňovalo a bylo prožíváno i v jiných význačných postavách, kanonizovaných i nekanonizovaných. Tak zde najdeme slepého bratra Jana od sv. Samsona a Vavřince od Zmrtvýchvstání, dva vynikající laické bratry, kteří v 16. a 17. století byli schopní formovat řádový dorost. (Vzácný důkaz svobodného ducha řádu, který se nezdráhá učit se z darů i nejmenších členů bez jakékoli diskriminace!)
O trvalé životnosti řádu pak svědčí další a další světecké postavy, zde vzpomínané, až po naši současnici sv. Terezii Benediktu od Kříže – Editu Steinovou – která znázornila a protrpěla učení Mystického učitele na svém vlastním těle!
V knize Emanuela Boagy Maria a Karmel vidíme, řekli bychom, dva proudy: jeden přísně historický, zvláště pokud jde o vývoj škapulířové úcty (v tom jde ruku v ruce s knihou McGreala, ale předčí ji tím, že poctivě přiznává nejasnosti a nevyřešené otázky historie) a druhý proud mystický, který je jakoby vyznáním lásky celého řádu Panně Marii, Matce Karmelu, Nejčistší Panně, Neposkvrněné a Celé krásné. Oba tyto proudy se prolínají ve zvláštní, nezvyklé syntéze, zvýrazněné i mimořádnou grafickou úpravou. Připadá-li čtenáři historická část poněkud suchá nebo nezáživná, vynahradí mu to onen druhý „proud“, kde najde ve verších i v próze něžné, zamilované projevy oddanosti Bohorodičce, plody kontemplace různých představitelů karmelitánské spirituality – Marie Petyt, Marie Escobar, bl. Alžběty od Nejsvětější Trojice aj. aj. Jsou protkány opět drobnými příběhy o zázračném působení Matky, která bdí nad svými syny a dcerami a chce, aby se jí podobali a byli jako ona „Decus Carmeli“, krásou a ozdobou Karmelu a církve.
Knihu otce Boagy vydalo Karmelitánské nakladatelství v rámci oslav 750. výročí škapulíře a zvláštního Mariánského roku. Je výjimečně obohacena množstvím černobílých reprodukcí vybraných z karmelitánské ikonografické tradice. Pochvalu a dík zaslouží grafička paní Anna Kubů, která se mimořádně obtížného úkolu skvěle zhostila.
Terezie Brichtová, O.P.
