Karmel 3/1996
Karmel 3/1996
-
Úvodník
Milí čtenáři a čtenářky,
dostali jste do rukou nové číslo našeho časopisu. I když je jeho obsah pokaždé jiný, obálka zůstává stále stejná: nápis „KARMEL“ a pod ním symbolické ztvárnění stejnojmenné hory, od které odvozují svůj počátek společenství bratří a sester žijících podle vzoru a pod ochranou proroka Eliáše a Panny Marie. Od názvu této hory převzal své označení také náš časopis, který má napomáhat duchovnímu spojení všech, kdo se snaží žít karmelskou spiritualitu uprostřed světa. Hora Karmel není jen obyčejnou horou. Je to symbol našeho duchovního snažení, našeho životního putování „k pravé hoře – ke Kristu“, jak se říká ve vstupní modlitbě liturgie ze slavnosti Panny Marie Karmelské. Je to také obraz našeho srdce, kterým prochází dělící čára mezi dobrem a zlem, ve kterém se odehrávají porážky i vítězství v duchovním zápase. Jako je totiž Karmel zahradou Boží, rájem, oázou k osvěžení a odpočinku, místem, kde se „prochází Bůh“ a nad kterým bdí Matka Boží, tak je to také místo zápasu proroka Eliáše s falešnými Baalovými proroky, zápasem mezi dobrem a zlem, pravdou a lží, Bohem pravým a bohy falešnými. Každý, kdo se rozhodl jít touto duchovní cestou – stoupat na horu Karmel – musí víc než kdo jiný s tímto duchovním zápasem počítat. Ale „tam, kde se rozmnožil hřích, v míře ještě daleko štědřejší se ukázala milost,“ jak říká apoštol Pavel. Bůh to na Karmelu jasně dokázal: je Bohem pravým, živým a všemohoucím. Přáli bychom si, aby to, co vám v časopise předkládáme, bylo jedním ze zdrojů síly a povzbuzení v tomto duchovním zápase celého světa.
„Bůh je síla má i vojska mého,
on působí volnou cestu mou,
neboť dal mi štít spasení mého
a dobrotivost Boha zvelebila mne.
Neboť kdo je Bohem, kromě Hospodina,
a kdo je skálou, kromě Boha našeho?“(podle žalmu 18)
P. Klement M. Vecheta O.Carm.
Každý člověk má povinnost a odpovědnost rozeznávat, co je v jeho životě vůle Boží. Většina z nás však k tomu potřebuje pomoc...
Číst dál
-
Proč pracuji
Do kamenické hutě jedné středověké katedrály vstoupil cizí návštěvník, kterého velice zajímala práce tamních dělníků. Jak tak procházel mezi pracovišti, otázal se jednoho kameníka: „Příteli, copak to děláš?“ Tázaný ani nezvedl hlavu a zavrčel: „Však vidíš; dřu se tady.“ O kousek dále návštěvník opakoval svůj dotaz. Odpověď s povzdechem zněla: „Vydělávám na chleba pro sebe a pro svou rodinu.“ Cizinec šel dál a ještě do třetice se zeptal: „A co ty děláš?“ Kameník zvedl hlavu, usmál se a odpověděl: „Stavím katedrálu.“
