Radujte se se mnou, protože jsem našel svou ztracenou ovci. (L 15,6b)
Ať chceme nebo ne, nejsme-li zcela zahleděni do sebe a našich problémů, jsme každoročně postaveni před skutečnost smrti a vzkříšení zcela zvláštním způsobem. Oslava Slavnosti Všech svatých a Památka věrných zemřelých, jak jsme byli zvyklí říkat – Dušiček, spojená s návštěvou hřbitovů častokrát v mlhavém čase, vytváří zvláštní atmosféru zamyšlení. Kazatelé sice neúnavně horlí o nadšení pro Boha a touze po dokonalosti podle příkladu mnohých světců, ale v povědomí lidí stejně zůstane především vzpomínka na zemřelé a s přibývajícími léty snad i rostoucí touha po vyřešení životních problémů někdy i za cenu odchodu ze smrti do života.
Oba dva dny nás uvádějí k podstatným skutečnostem našeho života. Jednak připomínka cíle a smyslu našeho života a pak i cesty, která k němu vede. A mnoho záleží na každém z nás, zda z těchto dní uděláme vzpomínkové slavnosti či dny duchovního zamyšlení a obnovy. Zda se soustředíme pouze na výzdobu hrobu či znovuobnovení živých chrámů. Je třeba si vzájemně přát nehynoucí touhu po svatosti a především po definitivním setkání s tím, který je Svatý, ve kterém nalezneme a obejmeme ty, kteří nás předešli.
Pak ani smrt a myšlenka na ni snad nebude traumatem, ale nadějí.
S přáním všeho dobrého a s prosbou o Boží požehnání do dalších dnů
P. Cyril V. Kodet, O.Carm.
Druhý vatikánský koncil nám mimo jiné klade na srdce dvě věci: abychom se ve spiritualitě navraceli k Písmu svatému jako k prameni duchovního života a aby se řeholní společenství ve své životní praxi znovu inspirovala příkladem svých zakladatelů.
Číst dál
