Petr Tomáš (asi 1305–1366)

Petr Tomáš (asi 1305–1366)

(karmelitán • svatý • svátek 8. ledna)

Petr Tomáš se narodil v roce 1305 ve Francii, patrně ve vesnici Lebreil v jižním Périgordu. Aby ulehčil rodině, žijící na pokraji existenciální bídy, odešel již jako chlapec z domova. Pobýval převážně v městečku Montpazier, žil z almužen a přivydělával si doučováním mladších žáků, což mu umožnilo navštěvovat místní školu. Když mu bylo asi dvacet let, povšiml si ho převor karmelitánského konventu v Lectoure a rok ho vyučoval v konventní škole. Petr následně vstoupil na Karmel v Bergeracu. Po vysvěcení na kněze pokračoval v dalším studiu, které završil v Paříži titulem magistra teologie.

V Petrově životním příběhu se zrcadlí proměny celé tehdejší společnosti, ale také proměny konkrétního každodenního života na Karmelu. Řád má za sebou zhruba sto let existence. Ve 13. století, i po přesídlení do Evropy, je Karmel charakterizován prostým, převážně poustevnickým životem. Všichni generálové řádu byli eremité, kteří se zpravidla po ukončení svého úřadu stahovali zpět do samoty. Generální i provinční představení nadcházející epochy, v níž Petr žil, jsou naproti tomu doktory teologie, často zároveň zastávají úřad biskupa, kláštery na samotách se stěhují do měst.

V kardinálském kolegiu postupně přibývalo Francouzů, takže Klement V. (papež zvolený v roce Petrova narození) již nepovažoval za nutné sídlit v Římě. Po krátkém váhání se usadil v Avignonu, kde zůstali i jeho nástupci. Tato rozporuplná situace byla předehrou pozdějšího schizmatu. Přesun těžiště kopírují i řádové dějiny – také sídlo generála řádu, který je ve 14. století též zpravidla Francouzem nebo Kataláncem, se nyní nachází v Avignonu.

V letech 1345–1348 zastává Petr úřad generálního prokurátora řádu a je vyslán k „římské“ kurii (tedy k papežskému dvoru do Avignonu). Záhy je jmenován papežským kazatelem a zároveň dokončuje svá studia v Paříži.

Od nástupu papeže Inocence VI. (1352–1362) je Petrův život zcela vyplněn rychlým a náročným sledem diplomatických misí nejrůznějšího charakteru, při nichž se ale také co nejlépe snaží dostát svým narůstajícím biskupským povinnostem (1354 je jmenován biskupem v Patti a Lipari na Sicílii, 1359 v Koroni na Peloponésu, 1363 arcibiskupem krétským, 1364 latinským patriarchou konstantinopolským). Petr usmiřoval nejen lokální politické spory, ale usiloval i o sjednocení mnohých místních církví s Římem, diplomaticky i vojensky se potýkal s tureckým (muslimským) nebezpečím, pomáhal při morových epidemiích. V rámci „velké politiky“ jednal jménem Svatého stolce například s římským císařem Karlem IV., byzantským císařem Janem V. Palaiologem, uherským králem Ludvíkem I. či srbským carem Štěpánem Urošem IV.

Když nový papež Urban V. (1362–1370) vyhlásil alexandrijskou křížovou výpravu (1), jmenoval Petra papežským legátem. Po návratu z této neslavné výpravy se v kyperské Famagustě Petr připravoval na cestu ke kurii, když o Vánocích 1365 vážně onemocněl. Zemřel v konventu karmelitánů ve Famagustě, v místě, kde dříve prožil mystická vytržení, dne 6. ledna 1366. Z doby kolem pohřbu existují ověřené záznamy o uzdraveních a jiných zázracích. Dobytí Kypru Turky v roce 1571 a zemětřesení z roku 1735 zahladily veškeré stopy po světcově těle. Procesní kříž, který Petr používal při alexandrijské výpravě, se od roku 1370 nachází v Benátkách (dnes v kostele sv. Jana). Kult svatého Petra Tomáše byl potvrzen papežem Pavlem V. v roce 1609 a Urbanem VIII. v roce 1628. Svátek světce, který v nepřehledných a bolestných konfliktech 14. století usiloval o mír mezi národy a o jednotu křesťanů, slavíme na Karmelu 8. ledna.

(1) Alexandrijská křížová výprava byla z náboženského hlediska bojem proti nevěřícím, z vojenského hlediska námořní kampaní proti Egyptu vedenou v roce 1365 kyperským králem Petrem I., z ekonomického hlediska bojem mezi kyperskou Famagustou a egyptskou Alexandrií o obchodní prvenství ve východním Středomoří. Vojsko Petra I. Alexandrii dobylo a vyplenilo, ale již po několika dnech město ze strachu před tureckým protiútokem opustilo a vrátilo se na Kypr.

•  

  Texty propria

  ke stažení: sv. Petr Tomáš (144.10 kB)

  8. ledna

  SV. PETRA TOMÁŠE, BISKUPA

  SVÁTEK

  Petr Tomáš se narodil roku 1305 v chudé rodině na jihu Francie, v době přesídlení papežského dvora do Avignonu (1309–78). V jednadvaceti letech vstoupil v Bergeracu [beržeraku] do karmelitánského řádu, studoval v Paříži. V letech 13454–8 pobýval jako generální prokurátor řádu a kazatel u papežského dvora. Roku 1354 přijal biskupské svěcení, v roce 1364 byl ustanoven latinským patriarchou konstantinopolským. Působil v diplomatických službách Svatého stolce. Usiloval o sjednocení východních církví s Římem, musel řešit tureckou expanzi i konflikty s muslimy, pomáhal při morových epidemiích. Jménem Svatého stolce jednal například s římským císařem Karlem IV., byzantským císařem Janem V. Palaiologem, uherským králem Ludvíkem I. či srbským carem Štěpánem Urošem IV. Roku 1365 se účastnil alexandrijské křížové výpravy. Zemřel na zpáteční cestě, 6. ledna roku 1366, v kyperské Famagustě, kde byl i pohřben; jeho hrob se nedochoval. Pro své úsilí o jednotu křesťanů a mír mezi národy byl záhy vzýván jako svatý, jeho kult byl potvrzen v letech 1609 a 1628.

  Uvedení do první modlitby dne

  Ant. Pojďme, klaňme se Ježíši Kristu; on je apoštol a velekněz našeho vyznání.

  Modlitba se čtením

  HYMNUS (nápěv č. 4 nebo č. 7)

  Společně s Petrem Tomášem 
  chceme Tě, Pane, velebit, 
  prosit o klid pro celou zem,
  o jednotu pro Boží lid.

  Svůj pokoj, Pane, církvi dej, 
  svým mírem zahrň všechen svět,
  z nesvornosti nám pomáhej,
  uč bez podmínek odpouštět.

  Uč nás se vlastní vůle vzdát,
  vždy přijmout úřad svěřený,
  své představené poslouchat,
  žít trpělivě se všemi.

  Duch svatý, Otec, Boží Syn
  ať oslaví se v každém z nás,
  zachraň nás, Pane, Vtělením,
  svým Narozením všechny spas.
  Amen.

  1. ant. Vaši představení bdí nad vaší duší a jednou za ni budou odpovídat.

  Žalmy ze společných textů o duchovních pastýřích.

  2. ant. Opěvovat tvé jméno, Pane, je radost a veselí.

  3. ant. Služebníku dobrý a věrný, pojď se radovat se svým Pánem.

  V. Pán ho miloval a ozdobil.
  O. Oděl ho šatem slávy.

  PRVNÍ ČTENÍ

  Z prvního listu svatého apoštola Pavla Timotejovi

  1,1-7.15-19; 2,1-8

  Poslání duchovního pastýře

  Pavel, apoštol Krista Ježíše z rozkazu Boha, našeho spasitele, a Krista Ježíše, naší naděje, Timotejovi, svému pravému synu ve víře: Milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Krista Ježíše, našeho Pána.

  Když jsem odcházel do Makedonie, prosil jsem tě, abys dále zůstal v Efesu a důrazně poučil jisté lidi, že si nemají začínat s nějakým jiným učením a že se nemají zabývat bájemi a nekonečnými rodokmeny, protože takové věci dávají spíše podnět k rozepřím, než aby to bylo na prospěch Božího plánu spásy, založenému na víře. Cíl tohoto nařízení je láska, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry. Někteří se z této cesty uchýlili a dali se do prázdného řečnění; chtějí být učiteli zákona, a zatím vůbec nerozumějí tomu, co říkají a o čem se s takovou jistotou vyslovují.

  Ježíš Kristus přišel na svět, aby zachránil hříšníky. Já mezi ně patřím na prvním místě. Ale právě proto jsem došel milosrdenství, aby tím Ježíš Kristus na mně jako na prvním ukázal celou svoji shovívavost; já jsem měl být příkladem pro ty, kdo v něho v budoucnosti uvěří, a tak dosáhnou věčného života.

  Králi věků, Bohu nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému buď čest a sláva na věčné věky. Amen.

  Toto je poselství, které ti kladu na srdce, můj synu Timoteji, ve shodě s prorockými výroky pronesenými o tobě, abys – opřen o ně – bojoval dobrý boj a měl přitom víru a dobré svědomí. Někteří lidé se ho zbavili, a proto ztroskotali ve víře.

  První věc, ke které vybízím, je tato: ať se konají modlitby prosebné, přímluvné i děkovné za všecky lidi, za krále a všechny, kdo mají moc, abychom mohli vést život pokojný a klidný, v opravdové zbožnosti a počestnosti. Tak je to dobré a milé Bohu, našemu spasiteli. On chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy. Je totiž jenom jediný Bůh a jenom jediný prostředník mezi Bohem a lidmi: člověk Kristus Ježíš, který vydal sám sebe jako výkupné za všechny. To bylo zjeveno ve svůj čas; a já jsem byl ustanoven za hlasatele toho a za apoštola – to mluvím pravdu a nelžu – za učitele víry a pravdy mezi pohany.

  Přeji si tedy toto: všude se mají muži modlit tak, že budou zvedat čisté ruce bez hněvu a sváru.

  ZPĚV PO PRVNÍM ČTENÍ

  Srov. Ef 4,2-4; 2 Tim 2,22

  Snášejte se navzájem v lásce a horlivě se snažte zachovávat jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje, * jen jedno je vytoužené dobro, ke kterému jste byli povoláni.
  V. Služebník Páně má usilovat o spravedlnost, víru, lásku a pokoj v jednotě s těmi, kdo s čistým srdcem vzývají Pána, * jen jedno.

  DRUHÉ ČTENÍ

  Ze spisu „Život svatého Petra Tomáše“,
  sepsaného jeho duchovním synem, kancléřem Philippem de Mézières

  (Vyd. J. Smet, Institutum Carmelitanum, Řím 1956; c. VI, 142–143, 149–150, 154)

  Patriarchovy poslední dny na zemi

  O svátku Narození Páně konal můj otec bohoslužby. Za hluboké noci se vydal z karmelitánského konventu, kde přijal pohostinství, do hlavního chrámu ve Famagustě ke slavnému matutinu. Sloužil tři slavné mše svaté, ale mezitím ho roztřásla zima. Byl totiž zesláblý posty a bděním a trpěl dušností. Přitom neměl na sobě nic jiného než jen lehký letní šat, protože se držel příkladu svatých otců, kteří žili v samotě.

  V následujících dnech denně celebroval a bylo zřejmé, že svou nemoc skrývá. Ale v úterý ho přepadla vysoká horečka. Vykonal si generální i partikulární zpověď a vlídně promluvil ke svým blízkým. Pak se obrátil ke dřevu Kříže, uctil je a políbil. Se sepjatýma rukama prosil své blízké za odpuštění a mluvil tak, že všechny dojal k slzám: „Moji bratři a přátelé, kolik námah a nebezpečí jste museli vydržet, když jste mi sloužili! Trpěli jste hladem, žízní i zimou, potkaly vás nejrůznější těžkosti. Nikdy jsem vás nezahrnul poctami, ani jsem vás neodměnil tak, jak bych měl. A přesto jste velkoryse snášeli mě i moje způsoby. Přivedl jsem vás kolikrát do situací, kdy šlo o život. Čím se vám mohu odvděčit? Odpusťte mi, odpusťte!“

  Pak požádal, aby mu přinesli Nejsvětější Tělo Páně a s velkou úctou a vírou je přijal. Ve dvanáct hodin v noci poprosil, aby k němu přišel laonský biskup, vikář famagustské diecéze, a to spolu s veškerým klérem katedrály a oblečen v pontifikální roucha, a pomazal jej olejem nemocných. Mezitím zavolal své blízké, vzal si pontifikální insignie, a jako by nebyl nemocen, vlastní rukou vyhledal text pomazání. Když jej nalistoval, pozorně naslouchal předčítání, a než přišel biskup vikář, lehl si na pytel prostřený na zemi a pokojně jej očekával.

  Když uslyšel, že biskup spolu se vším klérem přichází, začal hlasitě, jako by byl zdráv, recitovat kající žalmy: Hospodine, nekárej mě ve svém hněvu! Všichni mu odpovídali a on se dostal až do poloviny žalmů. Tu mu došly síly, a proto – při plném vědomí – rukou naznačil biskupu vikáři, aby se modlil s ním. Spolu tak žalmy dokončili. Pak ho biskupský vikář pomazal olejem nemocných a on odpovídal příslušnými slovy obřadu a snažil se před ostatními skrýt svůj chatrný hábit a škapulíř, které nosil na holém těle.

  Když obřad pomazání skončil, pomodlil se můj otec velmi zbožně Confiteor a přijal od biskupa absoluci. Potom ještě pokorně poprosil biskupa i klérus, své nejbližší i všechny ostatní za odpuštění, jestliže je při vykonávání svého úřadu něčím zarmoutil. Také jim přikázal, aby jeho jménem poprosili za odpuštění všechny, kteří žijí na Kypru i jinde. A pak, dne šestého ledna, roku spásy tisícího třístého šedesátého šestého, odevzdal ducha Bohu, který ho stvořil.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Ze spisu „Život sv. Petra Tomáše“

  Pozemské lékaře nepotřebuji, mám totiž při sobě svého lékaře duchovního, Ježíše Krista, a ten mne již uzdravil. * Po něm toužím, s ním se mi daří dobře.
  V. On mě vede a drží, v něho doufám; chci pouze jeho a nic jiného. * Po něm.

  Chvalozpěv Bože, tebe chválíme.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

  Ranní chvály

  HYMNUS (nápěv č. 5 nebo č. 6)

  Ty, který mír jsi chtěl dát všemu lidu, 
  pros za nás Boha, jak my prosíme tě, 
  vypros nám pokoj a dny plné klidu
  na celém světě.

  Necháš se vyslat na daleké cesty,
  spojuješ srdce, jež nesvornost dělí,
  abychom všichni bezpečí a štěstí
  zakoušet směli.

  Nešetříš sil své duše ani těla,
  podřízen věrně papežovu hlasu,
  aby se Církev-nevěsta víc skvěla
  v Beránka jasu.

  Pro Kříž jsi získal pěšáky i krále,
  v znamení Kříže vítězství se chystá
  pokorným, kteří zůstávají v chvále
  Ježíše Krista.

  Na Boha hledíš, oděn Jeho slávou,
  pohleď i na nás, když prosíme tebe,
  abychom k srdcím našli cestu pravou
  a bránu nebe.
  Amen.

  1. ant. Má duše lne k tobě, tvá pravice mě podpírá.

  Žalmy a kantikum nedělní z 1. týdne.

  2. ant. Chvalte našeho Boha, všichni, kdo mu sloužíte.

  3. ant. Hospodin pokorné zdobí vítězstvím.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Mal 2,6-7

  V jeho ústech byla nauka pravdy a nepravost se nenalezla na jeho rtech; v pokoji a upřímnosti se mnou kráčel a mnohé odvrátil od nepravosti. Rty kněze totiž mají dbát vědomosti a poučení se hledá z jeho úst, neboť on je poslem Hospodina zástupů.

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  O. Dám vám pastýře, kteří vás budou pást * podle mého srdce. Dám.
  V. Budou vás pást rozumně a moudře, * podle mého srdce. Sláva Otci. Dám.

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Služme Hospodinu zbožně a spravedlivě po všechny dny svého života.

  PROSBY

  Ježíš Kristus, náš pokoj a naše smíření, skutky a kázáním svatého Petra Tomáše upevnil a posílil svou církev. Volejme k němu:

  Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Spasiteli.

  Kriste, Hlavo Církve, v tobě jsme všichni údy jediného těla, 
  — dej, ať žijeme v míru se všemi lidmi.

  Kriste, Králi pokoje, pod tvou vládou národy zkují meče v radlice a kopí ve vinařské nože, 
  — proměň nenávist v lásku a bezpráví v odpuštění.

  Kriste, Jednorozený Synu, ty jsi dokonalou chválou slávy Otcovy, 
  — učiň, ať tě po celý život radostně chválíme.

  Kriste, Dobrý Pastýři, když jsi za nás dal svůj život, dal jsi nám zároveň svou Matku, 
  — dopřej nám, ať pod Mariinou ochranou v srdci uchováváme a ústy rozhlašujeme tvé podivuhodné skutky.

  Otče náš.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys povzbuzoval svatého biskupa Petra v úsilí o jednotu křesťanů a mír mezi národy; podle jeho příkladu a na jeho přímluvu pomáhej i nám, abychom pravdivě svědčili o své víře, hledali pokoj a usilovali o něj. Prosíme o to skrze tvého Syna…

  Modlitba uprostřed dne

  Žalmy a antifony z příslušného dne v týdnu.

  Dopoledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Srov. 2 Kor 5,19-20

  Bůh nás pověřil kázáním o usmíření. Jsme proto Kristovi vyslanci, jako by skrze nás napomínal Bůh. Kristovým jménem vyzýváme: Smiřte se s Bohem!

  V. Ukaž, Hospodine, svou moc.
  O. Přijď a vysvoboď nás.

  V poledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Srov. Tit 1,7-9

  Biskup je přece Božím správcem, a musí to proto být muž bezúhonný. Má být pohostinný, milovat dobro, umět se ovládat, být spravedlivý, zbožný a zdrženlivý; takový, kdo se v kázání pevně drží spolehlivé nauky, aby byl schopný povzbuzovat ve zdravém učení a také usvědčovat odpůrce.

  V. Po všech končinách země se staral o svěřené stádce.
  O. Duch svatý ho ustanovil za biskupa, aby spravoval Boží církev.

  Odpoledne

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Sir 39,6b-7.9 (řec. 5b.6b)

  K Nejvyššímu zdvihá svoji duši. K modlitbě otvírá svá ústa a prosí za své hříchy. Jako déšť pak vylévá svá moudrá slova a v modlitbě chválí Pána.

  V. Pán ho oslavil před králi,
  O. dal mu přikázání pro svůj lid.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

  Nešpory

  Hymnus jako v modlitbě se čtením.

  1. ant. Bůh mi dává sílu snášet obtíže pro evangelium, za jehož hlasatele a učitele jsem byl ustanoven.

  Žalmy a kantikum ze společných textů o duchovních pastýřích.

  2. ant. Věrný a rozvážný služebník, kterého Pán ustanovil nad svou čeledí.

  3. ant. Veliká je Hospodinova sláva a jeho milosrdenství trvá navěky.

  KRÁTKÉ ČTENÍ

  Iz 52,7.10

  Jak je krásné vidět na horách nohy posla, který přináší radostnou zprávu, který zvěstuje pokoj, hlásá blaho a oznamuje spásu, který praví Siónu: „Bůh tvůj kraluje!“. Obnažil Hospodin své svaté rámě před očima všech národů a všechny končiny země uzří spásu našeho Boha!

  ZPĚV PO KRÁTKÉM ČTENÍ

  O. Hle, velekněz, který se za svých dnů líbil Bohu * a byl uznán za spravedlivého.
  V. V čas hněvu stal se smířením * a byl uznán za spravedlivého. Sláva Otci. Hle, velekněz.

  Antifona ke kantiku Panny Marie +

  Dnes slavný syn církve a rolník na poli víry odešel do nebe.
  Dnes kazatel kříže a pravdy vstoupil do tajemství věčnosti. 
  Dnes slavný bojovník neporušené víry, mocný činem i slovem, dostává odměnu věčnou.

  Nebo:

  Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.

  PROSBY

  Chvalme a oslavujme našeho velekněze, který prošel až do nejvyššího nebe a přijal k sobě Petra Tomáše. Prosme:

  Pane Ježíši, uzdrav nás!

  Ty prostřednictvím pastýřů stále upevňuješ a posiluješ svou církev, 
  — učiň, ať se křesťané po celém světě ochotně podílejí na jejím životě.

  Ty posíláš kazatele, kteří dosvědčují tvou nesmírnou lásku k nám,
  — daruj kněžím a všem, kdo slouží tvému lidu, horlivost a vytrvalost.

  Ty obnovuješ naše tělo i duši,
  — posilni slabé, vyhoj raněné, uzdrav nemocné.

  Ty svěřuješ svou Matku naší synovské lásce,
  — dej, ať po příkladu Petra Tomáše nacházíme ve vztahu k Marii útěchu a posilu.

  Ty dáváš svým ovcím věčný život a nikdo ti je nevyrve z rukou, 
  — zachraň zemřelé, které jsi vykoupil svou krví.

  Otče náš.

  Závěrečná modlitba jako v ranních chválách.

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Ez 34,11–16    nebo: Ef 2,13–22
Žalm: 122(121),1–2.3–5.6–7.8–9    Odp.: Svatý Bože, svatý silný, svatý milosrdný Spasiteli
Evangelium: Jan 10,11–16