Jakub Retouret (1746–1794)

Jakub Retouret (1746–1794)

(O.Carm. • blahoslavený • nezávazná památka 26. srpna)

Jakub Retouret se narodil v Limoges ve Francii 15. září 1746, v rodině obchodníka. Seriózní, talentovaný chlapec studoval u jezuitů (1). V patnácti letech vstoupil ke karmelitánům v rodném městě. Po vysvěcení na kněze záhy proslul v širokém okolí, lidé obdivovali jeho horlivost i učení a velké zástupy přicházely, aby slyšely jeho kázání. Bohužel často nebyl schopen dostát všem svěřeným úkolům a závazkům, protože ho po celý život trápilo chatrné zdraví.

Francouzská revoluce neušetřila ani Jakuba. Jako většina jeho mladých spolubratří kněží odmítl přijmout novým státním zřízením svévolně zavedené občanské právo, které kodifikovalo – mimo jiné –, že biskupy a faráře si bude volit lid a teprve dodatečně bude volba potvrzena církevní hierarchií a papežem (2). Jako odvetu za toto odmítnutí byl Jakub obviněn ze spolčení se skupinou politických emigrantů, kteří napadli zemi s cílem svrhnout revolucionáře (3). Byl zatčen a odsouzen k vyhoštění do Francouzské Guyany v Jižní Americe. Odvezli jej do Rochefortu a zde byl držen na lodi určené pro vězně. Britské námořnictvo tehdy obklíčilo francouzské pobřeží (4), a tím nedovolovalo, aby lodě s vězni odpluly. Podmínky vězňů na lodích byly otřesné: byli drženi pohromadě, hladoví, sužovaní nemocemi, trpěli jak horkem, tak zimou, všude byl nesnesitelný zápach a nadto byli svými vězniteli biti (5).

Jakub zemřel na ostrově Madame, několik mil od Rochefortu, 26. srpna 1794, ve věku 48 let. Blahořečen byl 1. října 1995 papežem Janem Pavlem II. spolu s dalšími 63 kněžími a řeholníky jako mučedník pro víru. Jeho památka se na Karmelu slaví 26. srpna.

(1) 1. dubna roku 1763, tedy necelý rok poté, kdy Jakub své studium u jezuitů ukončil, byly veškeré jezuitské školy ve Francii uzavřeny a později, 9. března roku 1764, byli jezuité nuceni zříci se svých slibů pod pohrůžkou vyhnanství. Na konci listopadu téhož roku král podepsal edikt rozpouštějící Tovaryšstvo na celém území. Řád zrušil – na nátlak evropských panovníků – papež Klement XIV. v roce 1773.
(2) Občanská ústava duchovenstva, Constitution civile du clergé, byla vyhlášena v létě roku 1790, od podzimu byli duchovní nuceni na ni přísahat. Usilovala o ustavení na papeži nezávislé státní „ústavní církve“ (Église constitutionnelle). Papež Pius VI. roku 1791 ústavu odsoudil. Revolučním orgánům se podařilo zpočátku vynutit přísahu na pouhých sedmi biskupech ze sto šedesáti, pod enormním tlakem ji však složila téměř polovina kněží působících ve farnostech. Ani složení přísahy však záhy nestačilo a duchovní byli vyzýváni k veřejnému zřeknutí se svého kněžského poslání, například formou uzavření sňatku. Veřejným odpadnutím se snažilo vyhnout deportaci či uvěznění 47 z 85 nových biskupů, kteří byli již podle ústavy voleni a dosazeni lidem, a zhruba dvacet tisíc kněží.
Ústavní církev se zpět podřídila Římu v roce 1801, řada duchovních však konkordát odmítla a setrvávala v církevní i politické opozici. Bolestný rozkol mezi francouzskými katolíky tak trval až do úplné generační výměny ve 40. letech 19. století.
(3) 20. dubna 1792 vyhlásila Francie válku Rakousku, v prvních bitvách však byla porážena. To se stalo snadnou záminkou, aby kněží, kteří odmítli složit přísahu, byli považováni za podezřelé z kolaborace s nepřítelem. K deportaci (či rovnou zabití) takového kněze stačilo nejprve udání dvaceti „uvědomělých“ občanů, záhy jenom šesti. Odhady v počtu takto zabitých kněží se pohybují od dvou do pěti tisíc.
(4) Další evropské státy, včetně Velké Británie, se – otřeseny lednovou popravou francouzského krále Ludvíka XVI. – zapojily do války roku 1793.
(5) Z 850 kněží uvězněných na lodích u Rochefortu přežilo 274.

(Podle Bl. Jacques Retouret... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení: bl. Jakub Retouret (112.64 kB)

  26. srpna

  BL. JAKUBA RETOURETA, KNĚZE A MUČEDNÍKA

  Jakub Retouret [returet] se narodil roku 1746 v Limoges [limóž] ve Francii. Již v patnácti letech vstoupil v rodném městě do karmelitánského kláštera. Později zde působil jako kazatel. Za Francouzské revoluce byli kněží nuceni přísahat na Občanskou ústavu duchovenstva (1790), která měla vytvořit na papeži nezávislou státní církev, v níž by byli kněží i biskupové voleni lidem. Papež Pius VI. ústavu roku 1791 odsoudil. Pod enormním tlakem však složila přísahu téměř polovina diecézních kněží, následně byli nuceni k veřejnému zřeknutí se svého kněžského povolání. Jakub původně přísahu podepsal, později však svůj souhlas s přísahou oficiálně odvolal. Byl proto prohlášen za nepřítele lidu, odsouzen k vyhoštění ze země a odvezen do zátoky u města Rochefort [rošfor], kde bylo vězněno na bývalých otrokářských lodích několik set duchovních. Vězni byli vystaveni surovému zacházení, hladu a zimě. Z 850 osob jich přežilo 274. Jakub 26. srpna roku 1794 zemřel na mor a byl pohřben na ostrově Madame. Roku 1995 byl ve skupině 64 mučedníků pro víru blahořečen Janem Pavlem II. Do této skupiny patří i trojice bosých karmelitánů (bl. Jan Křtitel Duverneuil, bl. Michael Ludvík Brulard a bl. Jakub Gagnot), jejichž památku slaví tereziánský Karmel 18. srpna.

  Společné texty o jednom mučedníkovi.

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Předsevzetí sepsaná kněžími vězněnými na lodi „Dva společníci“

  (Positio super martyrium et fama martyrii, pp. 148–150)

  Nesme svůj kříž bez reptání

  Vůbec se nebudeme znepokojovat zbytečnými starostmi o své vysvobození. Budeme se snažit využít čas ve vězení uvažováním o uplynulých letech a přípravou zbožných předsevzetí do budoucna, abychom v zajetí těla nalezli svobodu duše.

  Jestliže Bůh dovolí, abychom znovu získali úplnou nebo aspoň částečnou svobodu, po které přirozenost touží, nedáme najevo nemírnou radost, když se to dozvíme. Zachováme si pokojného ducha. Ukážeme, že jsme bez reptání nesli kříž, který na nás byl vložen, a že bychom jej byli ochotni snášet mnohem déle, s odvahou opravdových křesťanů, kteří se nenechají zdrtit protivenstvím.

  Kdyby došlo na vracení majetku, nebudeme se ho chtivě dožadovat. Skromně a pravdivě řekneme, oč žádáme, a bez stížností přijmeme to, co nám bude vráceno; neboť jsme podle příkladu apoštolů navyklí pohrdat pozemskými dobry a spokojit se s málem.

  Kdybychom na své cestě potkali lidi všetečné a zvědavé, nebudeme jim odpovídat na zbytečné otázky ohledně naší minulosti. Ať vytuší, že jsme nespravedlivý trest snášeli trpělivě, bez potřeby o přestálých útrapách dopodrobna vyprávět a bez hořkosti vůči těm, kdo nám je způsobili.

  Ukládáme si úplné a co nejpřísnější mlčení ohledně chyb a slabostí našich bratří, do nichž mohli upadnout kvůli těžké situaci, špatnému zdravotnímu stavu nebo dlouhotrvajícímu utrpení. Chceme si uchovat postoj milosrdenství ke všem, kteří smýšlejí o náboženství jinak; vyhneme se každému pocitu zahořklosti a nevraživosti vůči nim. Spokojíme se s tím, že nám jich bude v nitru líto a budeme se snažit je přivést na cestu pravdy svou mírností a přívětivostí.

  Neprojevíme žádnou nelibost nad ztrátou svého majetku ani zášť vůči těm, kdo ho nyní vlastní. Nebudeme se ho snažit získat zpět.

  Od nynějška budeme bez výjimky jen jedno srdce a jedna duše. Pod žádnou záminkou se nebudeme vyhýbat nikomu ze svých bratří. Nebudeme se míchat do politiky. Spokojíme se s tím, že se budeme modlit za blaho své vlasti a připravovat se na nový život na svobodě. Pokud Bůh dovolí, abychom se vrátili do svých domovů, chceme se stát pro druhé povzbuzením a příkladem ctností tak, že budeme žít odloučeni od světa – v modlitbě, usebranosti a zbožnosti.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  1 Kor 4,11.12.13

  Trpíme hlad a žízeň, nemáme se do čeho obléci, jsme biti, honí nás z místa na místo. * Tupí nás, a my jim přejeme všecko nejlepší; pronásledují nás, a my to trpělivě snášíme.
  V. Jsme jako odpadky, které lidé odhazují. * Tupí nás.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Pane, náš Bože, v čase pronásledování církve jsi dal blahoslavenému mučedníku Jakubovi milost, aby bez hořkosti vytrval v utrpení a milosrdně každému odpouštěl; na jeho přímluvu uděl i nám, abychom zůstali věrni církvi a usilovali o smíření se všemi lidmi. Prosíme o to skrze tvého Syna…

Karmelitánský lekcionář

První čtení: 1 Petr 4,12–19
Žalm: 124(123),2–3.4–5.7b–8     Odp.: 7a
Evangelium: Jan 15,18–21