Františka d’Amboise (1427–1485)

Františka d’Amboise (1427–1485)

(karmelitka • blahoslavená • nezávazná památka 5. listopadu)

Františka se narodila pravděpodobně v Thouars, 28. září 1427; jejími rodiči byli Ludvík, vikomt z Thouars, a Marie z Rieux z baronské rodiny z Encenis. Už ve čtyřech letech ji zasnoubili Petrovi, mladšímu synu vévody bretaňského, a svěřili do výchovy její budoucí tchyni Janě, sestře francouzského krále Karla VII. Byla to právě Jana, která na ni zapůsobila hlubokým křesťanským životem a spiritualitou, čerpanou z učení svatého Vincence Ferrerského, kterého osobně poznala. Petr se po smrti svého otce a staršího bratra stal vévodou bretaňským a spolu s Františkou byli v roce 1450 korunováni v katedrále v Rennes. Františka měla velmi dobrý vliv na manžela, vévodu, na politiku dvora a na státní záležitosti, a to do té míry, že lidé vzpomínali na sedm let jejich vlády jako na »časy požehnané vévodkyně«.

Když Františka v roce 1457 ovdověla, nejen že odmítla druhý sňatek – navzdory nátlaku svého otce i francouzského krále – ale uvažovala o tom, že svůj život zasvětí Bohu. Po opakovaných rozhovorech s blahoslaveným Janem Sorethem (1), generálním převorem řádu karmelitánů, se rozhodla pro Karmel a nabídla svůj osobní majetek pro založení prvního kláštera karmelitek ve Francii. Klášter vyrostl v Bondon, blízko Vannes, v roce 1463 a blahoslavený Jan Soreth tam přivedl sestry z Lutychu (Liège). Františka se k nim připojila 25. března 1468. Aby překlenula společenské rozdíly mezi sebou a ostatními sestrami, požádala je, aby jí namísto »vévodkyně« říkaly »služebnice Krista«. Necelé dva roky po její profesi ji komunita zvolila převorkou. V roce 1477 založila druhý klášter v Nantes (Couëts), kde rovněž zastávala úřad převorky. O dva roky později přijal tento klášter zbylé sestry z původního kláštera v Bondon.

Pro založení těchto dvou klášterů a pro její pokyny ohledně společného života sester, jimiž se později řídily i další kláštery, je blahoslavená Františka považována za zakladatelku karmelitek ve Francii. Ona se zasloužila o zavedení praxe častého svatého přijímání (dokonce denního pro nemocné) a o skládání slibu nejpřísnější klauzury (pod trestem exkomunikace), která zakazovala jak vstup do kláštera všem osobám zvenčí (včetně žen), tak také opuštění klauzury ze strany sester. Tímto slibem předjímala ustanovení svatého Pia V. (2), které přišlo o sto let později, a uchránila své řeholnice škod, které způsobila absence klauzury na jiných místech.

Františka zemřela v Nantes 4. listopadu 1485. Během Francouzské revoluce byly sestry přinuceny konvent opustit, hrob blahoslavené byl poničen a její ostatky zneuctěny. Františka je autorkou řady ustanovení a pokynů ohledně klauzury, originály rukopisů se však ztratily. Jsou jí rovněž připisovány Meditace nad sedmi slovy Vykupitelovými na kříži, vydané roku 1621 Christopherem Le Roy. Veřejně byl její kult potvrzen papežem blahoslaveným Piem IX. 16. července 1863. V současné době se na Karmelu její památka slaví 5. listopadu.

Blahoslavená Františka d’Amboise je obvykle znázorňována s pohledem obráceným ke kříži, který drží ve svých rukou. Na karmelitánském hábitu má pelerínu z hranostaje (namísto z vlny), aby se naznačila její hodnost vévodkyně.

(1) Jan Soreth (1394–1471), reformními snahami proslulý generální převor řádu (1451–1471), „zakladatel“ sesterské větve Karmelu.
(2) Svatý Pius V., papež (1566–1572) , který uváděl v život závěry tridentského koncilu.

(Podle Frances of Amboise... a dalších pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm.)

•  

  Texty propria

  ke stažení: bl. Františka d’Amboise (113.68 kB)

  5. listopadu

  BL. FRANTIŠKY D’AMBOISE, ŘEHOLNICE

  Narodila se roku 1427 do šlechtického rodu d’Amboise [dambuaz] v Thouars [tuar] ve Francii. Její otec bojoval spolu se sv. Janou z Arcu († 1431) ve stoleté válce. Ve čtyřech letech byla zasnoubena a poté zbožně vychována v rodině budoucího manžela na bretaňském dvoře. Roku 1442 byla provdána, manželství však zůstalo bezdětné. V roce 1450 byli manželé korunováni na vévody, Františka příznivě ovlivňovala politické dění. Když roku 1457 ovdověla, odmítla se znovu provdat a svůj majetek nabídla generálnímu převorovi bl. Janu Sorethovi k založení prvního kláštera karmelitek ve Francii. Klášter byl založen v Bondon roku 1463, Františka do něj v roce 1468, ve svých čtyřiceti letech, sama vstoupila; roku 1477 založila druhý klášter poblíž Nantes. Oba domy spravovala jako převorka, usilovala o evangelijní překlenutí tehdy enormního společenského rozdílu mezi ní – urozenou vévodkyní – a sestrami z lidových vrstev. Sestry vedla k častému svatému přijímání a k dosud neobvyklé přísné klauzuře. Zemřela 4. listopadu 1485 v Nantes. Za Velké francouzské revoluce byly zničeny její ostatky i většina jejích spisů. Z dochovaných útržků ji poznáváme jako zdatnou a hluboce zbožnou ženu. Úcta k ní se rozšířila záhy po její smrti, její kult potvrdil Pius IX. roku 1863.

  Společné texty o svatých ženách (o řeholnicích).

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Ze spisu „Povzbuzení“ od blahoslavené Františky d’Amboise,
  určeného jejím spolusestrám

  (kap. XIII, Carmelus 11, 1964, str. 254–255)

  Chtějte nést svůj kříž

  Všechna soužení a nepokoj, který doléhá na vaše srdce, snášejte s mírností; pamatujte, že právě to je vaším křížem. Ochotně a z celého srdce pomáhejte našemu Pánu a všechno neste s ním. Pokud se takovému kříži budete chtít vyhnout, dost možná, že pak ponesete jiný a těžší. Pokušení se překonávají důvěrou a nadějí v Boží pomoc. Není k ničemu se omrzele zastavovat na cestě, spíše je potřeba sebrat odvahu. Myslete na to, jakou námahu a pokušení museli vydržet naši svatí otcové na poušti. Jak bylo těžší to, co snášeli v duchu, než veškeré skutky pokání a askeze, které ukládali svému tělu. Ten, kdo by nebyl nikdy pokoušen, by nemohl poznat, zda má vůbec nějaké ctnosti. Bůh nedopouští soužení, která by nám nesloužila k dobru – spokojte se proto s tím, co se líbí jemu. Vždyť v evangeliu říká: Kdo chce jít za mnou, ať nejprve zapře sám sebe,¹ tedy ať se sám sebe vzdá, nepokládá se za nic, pohrdá sebou a nedělá si starosti, zda jím nepohrdají druzí, ať si to spíš přeje.

  Náš Pán říká, že máme vzít svůj kříž a následovat ho;² tedy žít v kajícnosti a snášet muka z lásky k němu – tak, jak on nesl kříž z lásky k nám. Ale prosím vás, neberte svůj kříž jako Šimon z Kyrény! Židé měli strach, aby Pán – vyčerpaný bitím a mukami, které mu způsobili – nezemřel dříve, než dojde na místo, kde měl být ukřižován. Proto kříž naložili na Šimona, proti jeho vůli, a třebaže ho Šimon nesl, nezemřel na něm. Nezemřel na něm jako náš Pán, který ho nesl dobrovolně a s mírností, zemřel a odevzdal svého ducha Otci. Jednejte jako Pán.

  Chtějte nést svůj kříž, žít v kajícnosti, dobrovolně až do konce. Na kříži kajícnosti chtějte zemřít a Bohu odevzdat svou duši. Chvalte Boha a děkujte mu, že vás přitáhl k sobě, do své služby. Nikým nepohrdejte. Mějte na paměti, že je Božím přikázáním milovat bližního jako sám sebe,³ že máte milovat všechny sestry – i ty, které vám činí nebo přejí zlo. A nade všechno chraňte vzájemnou lásku a snažte se přemáhat své vášně. Dnes použijte jeden prostředek, zítra zase druhý, a tak, kousek po kousku, budete překonávat pokušení a přibližovat se k vítězství. A když Pán uvidí vaši dobrou vůli a vytrvalost, zahrne vás svou milostí a pomůže vám vytrvat v řeholním životě až do konce. A nic už vám nebude těžké pro lásku k němu.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Když na nás Pán dopouští bolesti, je z toho patrno, že nás miluje a přitahuje nás k sobě. * Je to pro nás velká čest.
  V. Kříž je přímou cestou a královskou branou do nebe. * Je to pro nás velká čest.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys povolal blahoslavenou Františku, aby na tomto světě hledala království nebeské ve službě tobě a tvé přesvaté Matce; dej, ať posilováni její přímluvou s duchovní radostí rosteme v lásce. Skrze tvého Syna...

  Nebo:

  Bože, náš Králi a Pane, tys povolal blahoslavenou Františku, aby ti na tomto světě sloužila jako vévodkyně i jako poslední mezi sestrami; dej, ať posilováni její přímluvou rosteme v lásce všude tam, kam nás posíláš. Prosíme o to skrze tvého Syna...

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Gal 6,1–10
Žalm: 133(132),1–2.3    Odp.: Spojila nás vjedno Kristova láska.
Evangelium: Lk 12,32–34