František od Ježíše, Marie a Josefa (1811–1872)
František od Ježíše, Marie a Josefa (1811–1872)
(OCD, zakladatel kongregací Tereziánské misijní sestry karmelitánky, Misijní sestry karmelitánky a Bratři lásky • blahoslavený • nezávazná památka 20. března)
František Palau y Quer se narodil 29. prosince 1811 v obci Aitona v Katalánsku ve Španělsku. V roce 1828 vstoupil do semináře v Leridě. Po absolvování tříletého studia filosofie a prvního ročníku teologie vstoupil v roce 1832 do řádu bosých karmelitánů, následujícího roku složil řeholní sliby a přijal jméno František od Ježíše, Marie a Josefa.
Tehdejší politické poměry (1) jej donutily žít mimo klášter, nicméně v roce 1836 byl ve městě Barbastro vysvěcen na kněze. Po dlouhém vyhoštění do Francie (1840–1851) se směl vrátit do Španělska a hned se naplno věnoval apoštolské práci. V Barceloně založil pro katechetickou výchovu „Školu ctností“. Opět musel opustit španělskou pevninu a šest let strávil v samotě ve vyhnanství na ostrově Ibiza. Pak apoštoloval na Baleárských ostrovech, kázal, konal lidové misie a šířil úctu k Panně Marii Karmelské. V letech 1860 a 1861 začal shromažďovat a organizovat různé skupiny žen, z nichž později vznikly kongregace Tereziánské misijní sestry karmelitánky a Misijní sestry karmelitánky. Rovněž založil kongregaci Bratří lásky, která však dnes již neexistuje. Zemřel v Tarragoně 20. března 1872.
Za blahoslaveného jej prohlásil Jan Pavel II. v roce 1988. Bosý Karmel slaví jeho památku 7. listopadu, bratři původní observance v den jeho úmrtí, 20. března.
(1) Vláda prosazovala v zemi ateismus, zemí zmítala občanská válka. Dekretem z 25. 7. 1835 byly zrušeny všechny kláštery, které měly méně než 12 řeholníků. V případě Karmelu bylo ve Španělsku takto zlikvidováno 33 komunit s 227 bratry. V den vyhlášení dekretu započalo živelné vypalování klášterů, bratři byli pronásledováni (někteří z nich zahynuli). Františka zastihlo vyhlášení dekretu v klášteře v Barceloně, klášter vyhořel do základů, František si zachránil život útěkem, byl však uvězněn. Čtyři z 75 barcelonských bratří byli brutálně zavražděni, 13 zůstalo nezvěstných.
Za necelý rok, 8. 3. 1836, byly potom plošně zrušeny všechny řády, které nepůsobily ve školství nebo zdravotnictví. Bratři se vraceli ke svým rodinám, někteří nastoupili jako diecézní kněží, někteří emigrovali. Z více než 70 starobylých karmelitánských kostelů zůstalo stát necelých dvacet. Ve zmatcích doby se ztratila též řada vzácných předmětů, například kříž od růžence, který patřil Terezii z Avily (Život 29,7), pravděpodobně i originál náčrtku hory Karmel, který Jan od Kříže zhotovil pro sestru Magdalénu od Ducha svatého z Beasu.
(Podle Bl. Francis Palau y Quer... a jiných pramenů zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)
-
Texty propria
ke stažení: bl. František od Ježíše, Marie a Josefa (115.67 kB)
20. března
BL. FRANTIŠKA PALAU Y QUER, KNĚZE
František Palau y Quer [ker] se narodil 29. prosince 1811 v obci Aitona v Katalánsku ve Španělsku. Roku 1832 vstoupil do noviciátu bosých karmelitánů v Barceloně, následujícího roku složil řeholní sliby. Své povolání přijímal v situaci, kdy zemí zmítala občanská válka, vláda prosazovala ateismus a v letech 1835–36 vydala dekrety, jimiž byly zrušeny všechny řády, které se nevěnovaly školství nebo zdravotnictví. Bratři byli nuceni žít mimo klášter, vraceli se ke svým příbuzným, někteří se stali diecézními kněžími, jiní emigrovali. Františka zastihlo vyhlášení dekretu roku 1835 v Barceloně. Jejich klášter byl vypálen, František si zachránil život útěkem. Uchýlil se do poustevny poblíž Aitony a vzdor situaci přijal v roce 1836 kněžské svěcení. Roku 1840 odešel do vyhnanství do Francie. Do vlasti se vrátil až po uzavření konkordátu v roce 1851. Byl ustanoven spirituálem semináře v Barceloně a věnoval se katechezi, byl však opět vyhoštěn a šest let strávil v ústraní na ostrově Ibiza. Poté konal lidové misie na Baleárech, šířil úctu k Panně Marii Karmelské, založil dvě karmelitánské misijní kongregace. Po životě, v němž se střídala léta modlitby v samotě s obdobími horlivé misijní činnosti, zemřel 20. března 1872 v Tarragoně. Za blahoslaveného byl prohlášen roku 1988. Tereziánský Karmel slaví jeho památku 7. listopadu.
Společné texty o duchovních pastýřích.
Modlitba se čtením
DRUHÉ ČTENÍ
Z duchovních spisů blahoslaveného Františka
(Lucha del alma con Dios, Roma 1981, s. 42–44, 135–136)
Účinnost modlitby za církev
Bůh to ve své prozřetelnosti zařídil tak, že nám od našich špatností nepomůže nic jiného než modlitba, že jedině modlitba nám získá dary jeho milosti a že modlitba jedněch je ke spáse druhým.1 Jestliže nebesa dala rosu shůry a oblaka jako déšť vydala Spravedlivého, jestliže se otevřela země a vypučela Spasitele,2 bylo to proto, že Bůh chtěl, aby příchodu Spasitele předcházelo volání a prosby patriarchů a zejména modlitby jedinečné Panny, která vůní svých ctností naklonila nebe a přitáhla nestvořené Slovo do svého lůna. Přišel Vykupitel a svou ustavičnou modlitbou smířil svět s Otcem. Aby však modlitba Ježíše Krista a ovoce jeho vykoupení mohly přinášet užitek nějakému národu nebo lidu, aby je měl kdo osvítit hlásáním evangelia a udělováním svátostí, musí se najít někdo – nebo i mnozí –, kdo nářky a prosbami, modlitbami a oběťmi nejprve lid získá a smíří s Bohem.
K tomu, mimo jiné, směřují oběti, které přinášíme na našich oltářích. Svatý chléb, který na nich denně spolu se svými modlitbami obětujeme Otci, nemá být pouze připomínkou života, utrpení a smrti Ježíše Krista, ale také zavazuje dobrého Boha, aby výkupná oběť jeho Syna přinášela užitek národu nebo kraji, městu nebo vesnici, člověku či lidem, za něž je mše svatá sloužena. Mše svatá je tím skutečným místem, kde se u Otce vyprošuje vykoupení, tedy obrácení národů. Dříve než vykoupení zachránilo svět, nebo – což je totéž – dříve než byl prapor kříže vyvýšen mezi národy, stanovil Otec, aby tento dar jeho jednorozený vtělený Syn od něj vyprosil. A to svými vroucími modlitbami – s naléhavým voláním a se slzami –,3 svou smrtelnou úzkostí a prolitím veškeré své krve, zvláště na oltáři kříže, který vztyčil na vrcholu Kalvárie.
Aby svou milost mohl udělit i těm, kdo o ni neprosí, prosit nemohou či nechtějí, stanovil Bůh a přikazuje: Modlete se jeden za druhého, abyste byli spaseni.4 Dopřál-li Bůh milost obrácení svatému Augustinovi, vděčíme za to slzám svaté Moniky; a církev by neměla svatého Pavla – jak nás ujišťuje jeden z církevních Otců –, kdyby ho nevymodlil svatý Štěpán.
A je dobré si připomenout, že apoštolové, poslaní kázat a učit všechny národy, připisují plody svého hlásání spíše modlitbě než svým slovům. Když totiž vybírali sedm jáhnů, kteří by prokazovali skutky lásky, prohlašují: My se však chceme nadále věnovat modlitbě a službě slova.5 Dobře si všimni, co říkají: že se budou věnovat nejprve modlitbě a teprve potom službě slova. Bezpochyby totiž nikdy neusilovali o obrácení nějakého lidu dříve, než je získali modlitbou.
Ježíš Kristus se po celý svůj život věnoval modlitbě a pouze tři roky kázal.
Tak jako Bůh neuděluje lidem své milosti jinak než prostřednictvím modlitby – neboť chce, abychom poznávali, že on je Pramen, z nějž vyvěrá veškeré dobro –, tak ani zachraňovat nás z nebezpečí, uzdravovat naše rány a těšit nás v našem trápení nechce jinak než jedině skrze modlitbu.
ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ
Lk 11,9–10; Jak 5,16
Proste a dostanete, neboť každý, kdo prosí, dostává. * Mnoho zmůže a je velmi účinná modlitba spravedlivého.
V. Modlete se jeden za druhého, abyste byli spaseni. * Mnoho zmůže a je velmi účinná modlitba spravedlivého.ZÁVĚREČNÁ MODLITBA
Bože, tys v dobách pronásledování církve dal blahoslavenému knězi Františkovi vytrvalost v modlitbě a v apoštolské lásce; na jeho přímluvu dopřej i nám, ať se podílíme na životě Kristova tajemného těla a smíme přispět ke spáse světa. Prosíme o to skrze tvého Syna...
Karmelitánský lekcionář
První čtení: Iz 61,1–3a
Žalm: 89(88),2–3.4–5.21–22.25+27 Odp.: 2
Evangelium: Jan 15,1–8
