Alois Rabata (1443–1490)

Alois Rabata (1443–1490)

(karmelitán • blahoslavený • nezávazná památka 7. května)

Spolehlivé informace o životě Aloise Rabaty, který se narodil v městečku Erice blízko Trapani na Sicílii patrně v roce 1443, nám poskytují dokumenty procesů, které zkoumaly svatost Aloisova života. Některé jsou datovány rokem 1533 – tento proces proběhl v Randazzu v Catanii, další rokem 1573. Ale všechny v nich obsažené údaje se vztahují k Aloisovu zralému věku a k jeho smrti.

Nicméně, i když čerpáme z historicky méně spolehlivých zdrojů, zdá se věrohodné, že Alois přijal karmelitánský hábit v konventu Zvěstování Panny Marie v Trapani, kde rovněž absolvoval svá studia a přijal kněžské svěcení. Pak byl poslán jako představený do reformovaného konventu (1) v Randazzu, kde žil až do své smrti roku 1490; údajně zemřel 8. května.

Jeho tělo bylo uloženo v řádovém kostele v Randazzu a ihned se stalo předmětem úcty věřících. K hrobu přicházeli zvláště nemocní a posedlí a všichni zakoušeli Aloisovu mocnou přímluvu. Od roku 1617 jsou Aloisovy relikvie uchovávány také v Erice a od roku 1640 rovněž v Trapani.

Blahoslavený Alois Rabata bývá vyobrazován s palmou v ruce a se šípem zabodnutým do čela. Podle tradice ho jistý Antonio Catalucci zranil šípem. Jednalo se o odvetu, neboť Alois vehementně odsoudil jednání útočníkova rodného bratra. Nicméně skutečný pachatel není s jistotou znám. Alois útočníkovi odpustil a nikdy nechtěl zveřejnit jeho jméno. Proto nebyl Alois Rabata zařazen mezi mučedníky, ale mezi vyznavače.

Procesy směřující ke kanonizaci (1533 a 1573) dokumentují Aloisův život a jeho ctnosti: byl horlivým řeholníkem, který uměl sladit závazek dokonalého zachovávání řádových pravidel s povinnostmi vyplývajícími z kněžské služby spojené s požadavkem praktické charitativní lásky k bližním. Papež Řehoř XVI. potvrdil jeho kult 10. prosince 1841 a o rok později bylo schváleno oficium k jeho cti s příslušnými liturgickými modlitbami. Od poslední liturgické reformy se v karmelitánském řádu připomíná jeho nezávazná památka v den Aloisovy smrti, 8. května. V českém Karmelu ji kvůli památce Panny Marie, Prostřednice všech milostí, slavíme o den dříve, tedy 7. května.

(1) O reformu celého řádu usiloval blahoslavený Jan Soreth, v letech 1451–1471 generální převor. Na svých cestách napříč Evropou navštívil Itálii přinejmenším čtyřikrát. V roce 1457 předsedal kapitule konané sicilskou provincií v Licatě. V té době byly na Sicílii reformovány čtyři konventy: v Messině, Catanii, Palermu a Randazzu. A sicilský Karmel byl tehdy povzbuzen potvrzením kultu dvou spolubratří – sv. Angela (1456) a sv. Alberta (1457, resp. 1476).

(Podle Bl. Aloysius Rabata... zpracoval: Norbert Žuška, O.Carm., redakčně upraveno)

•  

  Texty propria

  ke stažení:  bl. Alois Rabata (113.28 kB)

  7. května

  BL. ALOISE RABATY, KNĚZE

  Alois Rabatà se narodil pravděpodobně roku 1443 v městečku Erice blízko Trapani na Sicílii. Karmelský šat oblékl v konventu Zvěstování v Trapani, tam též studoval a přijal kněžské svěcení. Byl ustanoven představeným reformovaného kláštera v Randazzu, kde se zachovávala observance prosazovaná generálem blahoslaveným Janem Sorethem (v úřadu 1451–71), a zůstal tam až do své smrti roku 1490. Zde je též uloženo jeho tělo. Dokumenty procesu blahořečení dosvědčují jeho čistý, svatý život, v němž dokázal spojit horlivou řeholní kázeň s kněžskou i charitativní službou bližním. Bývá zobrazován s palmou v ruce a se šípem zabodnutým do čela. Tuto smrtelnou ránu mu prý kdosi zasadil dotčen jeho napomínáním, on však nikomu neprozradil jméno viníka. Je proto uctíván jako vyznavač, ne jako mučedník. Aloisův kult byl potvrzen roku 1841. Jeho památka se v Řádu slaví v údajný den jeho smrti, 8. května, v českém Karmelu však předchozího dne.

  Společné texty o řeholnících.

  Modlitba se čtením

  DRUHÉ ČTENÍ

  Z kanonického procesu

  (P. Simonelli, Il B. Luigi Rabatà, Roma, 1968, str. 74–76)

  Modlete se za ty, kdo vás pronásledují

  Znal jsem dobře bratra Aloise a v době, kdy žil v karmelitánském klášteře sv. Michaela ve městě Randazzo, jsme se velmi sblížili. Bratr Alois byl převorem. Vynikal ctnostmi, žil skromně o chlebu a vodě, vedl život vpravdě svatého a dobrého řeholníka, vyhýbal se styku s lidmi a věnoval se záležitostem svého vznešeného povolání. Pro ctnosti, jimiž předčil ostatní, upadl do nenávisti a bratři ho velmi sužovali. On však s neobyčejnou trpělivostí snášel všechno trýznění i podrážděnost bratří a stále usiloval o svůj duchovní pokrok a prospěch konventu. Pro přísnost života byl vyhublý, ve tváři bledý, ale jeho vpadlé oči zářily upřímností. Těm, kdo k němu přicházeli, dával příklad dobrého života, zvláště tomuto svědku, který k němu často chodil a jeho příkladem a svatými slovy býval dojat až k slzám.

  Ačkoli byl převorem, nevyhýbal se bratr Alois žádné práci, nýbrž se choval co nejpokorněji; v městě Randazzo u dveří žebral o chléb, vosk a jiné věci, aby zajistil obživu spolubratřím a pomáhal druhým. A zatímco on žebral o chléb, jiní chudáci prosili o almužnu jeho. Věděli, že většinou z vybraného chleba podaruje i druhé. Jednou na Boží hod velikonoční členové konventu jedli maso, ale on odmítl a vzal si podle svého zvyku chléb a vodu. To jsem slyšel od jeho druha, bratra Petra Cupaniho. Ten také vyprávěl, že když bratr Alois žebral po usedlostech a dvorcích, utržil ránu do čela a dlouho pak stonal. Když se ho však vícekrát ptali, kdo ho udeřil, neprozradil, jen s krajní trpělivostí opakoval: „Ať mu Bůh odpustí, ať je to k chvále Boží.“

  Ke klášteru sv. Michaela vedla obávaná cesta, která měla špatnou pověst. Aby odstranil pohoršení a neřesti, jež tam byly páchány, získal pole a zbudoval cestu novou. Na její stavbě pracoval stejně jako ostatní, kteří mu na jeho prosby přišli pomoci. Když potřeboval pomoc pro svůj klášter, všichni mu ochotně přispěli, pamětlivi jeho dobroty, neboť s každým jednal laskavě a některé zval ke stolu.

  Když zemřel, bylo jeho tělo dáno do rakve a vloženo za mříž pod oltář hlavního chrámu. Mnoho lidí ho zbožně vzývalo, zvláště nemocní zimnicí, a byli uzdravováni. O takových uzdraveních se tehdy vyprávělo a ještě podnes se o nich hovoří.

  ZPĚV PO DRUHÉM ČTENÍ

  Mk 11,25–26

  Kdykoli se postavíte k modlitbě, odpouštějte, máte-li co proti komu. * Odpouštějte, aby i vám odpustil váš nebeský Otec vaše poklesky.
  V. Jestliže však vy neodpustíte, ani váš nebeský Otec vám neodpustí. * Odpouštějte.

  Ranní chvály

  Antifona k Zachariášovu kantiku

  Ať jíte, ať pijete nebo cokoli jiného děláte, všecko dělejte k Boží oslavě; nehleďte jen na to, co je prospěšné vám, ale na to, co prospívá všem, aby tak mohli dojít spásy.

  ZÁVĚREČNÁ MODLITBA

  Bože, tys daroval svatému Aloisovi obdivuhodnou lásku a trpělivost, s níž se zasazoval o reformu řádového života a snášel bezpráví; v den jeho památky tě prosíme, ať také my prokazujeme lásku všem lidem a milujeme i své nepřátele. Skrze tvého Syna…

Karmelitánský lekcionář

První čtení: Řím 8,31b–39
Žalm 31(30),3cd–4.6+8ab.16bc–17    Odp.: 6a
Evangelium: Mt 16,24–27