Prolog čtvrtého evangelia je hymnem, jehož protagonistou je Boží Slovo. „Logos“ je slovem, které jedná. […] Liturgie Vánoc však před nás staví překvapivou situaci: Boží Slovo se zjevuje a neumí mluvit, přichází k nám jako nemluvně, které jenom pláče a povzlykává. „Stalo se tělem“, a třebaže bude růst a jednoho dne se naučí jazyk svého lidu, v této chvíli promlouvá jenom jeho prostá, křehká přítomnost. „Tělo“ je radikální obnažeností, která v Betlémě a na Kalvárii postrádá dokonce i slova; stejně jako nemá slovo mnoho bratří a sester, kteří byli zbaveni své důstojnosti a přinuceni k mlčení. Lidské tělo vyžaduje péči, volá po přijetí a uznání, hledá ruce schopné něhy a pozornou mysl, touží po dobrých slovech. […]
Když křehkost druhých pronikne k srdci, když bolest druhých rozbije na kusy naše pevné jistoty, tehdy se rozhostí pokoj. Boží pokoj se rodí z přijatého vzlykání, z vyslyšeného pláče: rodí se uprostřed trosek, které volají po nové solidaritě, rodí se ze snů a vizí, které jako proroctví mění běh dějin.
(papež Lev XIV., homilie na Hod Boží vánoční, 25. prosince 2025)
