Křehkost je ve skutečnosti naším opravdovým bohatstvím: všichni jsme bohatí na křehkost, je to skutečné bohatství, které se musíme učit přijímat, vítat a vážit si ho, protože když je nabídnuto Bohu, uschopňuje nás k něze, milosrdenství a lásce.
Běda lidem, kteří se křehkými necítí: jsou tvrdí a diktátorští. Naopak ti, kdo pokorně uznávají své vlastní trhliny, mají více pochopení pro druhé.
Troufám si říci, že právě křehkost nás činí lidskými. Ne náhodou se nás první ze tří pokušení, kterým byl vystaven Ježíš na poušti – to spojené s hladem – snaží okrást o naši lidskou křehkost a vykresluje ji jako zlo, kterého se musíme zbavit, které nám brání být jako Bůh.
A přece je to náš nejcennější poklad: vždyť Bůh, aby nás připodobnil sobě, si přál sdílet naši křehkost až do krajnosti. Pohleďte na kříž: Bůh, který sestoupil do křehkosti. Podívejte se na scénu Narození, kde Pán přichází v nesmírné lidské křehkosti. On sdílí naši křehkost.
(papež František, Katecheze o rozlišování č. 14, 4. ledna 2023)
