Mí vroucně milovaní drahoušci,
chystala jsem se letos na chudobné Vánoce, jak jsem Vám psala s velkou radostí – a zatím to dopadlo docela jinak. Právě na Štědrý den, najednou odpoledne, přišly balíčky! … Všechno mi bylo vydáno a děkuji vroucně za všechnu lásku. Vánočka byla báječná, i pečivo a všechno. I vzpomínka od Toniče, bonbony, káva, med a – hrozinky. Ty figurky od kluků ze stromečku nám zdobily vánoční stůl – postel. Měly jsme to však krásně upraveno. Poněvadž je tu několik velice tvořivých žen, dovedou udělat z maličkostí, z papírků, z odpadků od past okouzlující věci. Chudoba je rozhodně tvořivější než hojnost. … Pro Vás, kluci, mám celé zásoby neznámých písní ze všech krajů naší země, i koledy. Člověk tu žije podvojně i potrojně: to, co prožívá, a tu přítomnou chvíli už schovává pro nejdražší lidi, a ti jsou v Bohu s námi ustavičně. …
Poroučím Vás Srdci Páně
Váš Mokoň
(Růžena Vacková /1901–1982/, Ticho s ozvěnami: dopisy z vězení z let 1952–1967)
