Ve vyprávění o Ježíšově narození zvěstují andělé pastýřům, že se jim narodil Spasitel a říkají: „To bude pro vás znamením: Naleznete děťátko zavinuté do plének a položené v jeslích.“ To je to znamení: naprostá Boží poníženost. Znamení, že této noci se Bůh zamiloval do naší nepatrnosti a projevil se ve své něžnosti. Jeho něžnost je určena vší slabosti a utrpení, všemu strachu a hledání, všem končinám země. Tím znamením je Boží něha.
Když proto dnes večer hledíme na narozené Děťátko v jeslích, na Boha, který se stal dítětem, na Boha zamilovaného do naší ubohosti, je dobré, abychom si položili otázku: Co Boží něha a já? Nechám se od Boha pohladit? Anebo jsem nevrlý a nedovolím mu, aby mne hledal? …
Prosme ho, dnešní noc je nocí proseb… a já si dovolím dát vám domácí úkol: najděte si ještě dnes v noci anebo zítra chvilku ticha a položte si otázku: Jak je to s Boží něhou ke mně? Jak je to s mou něhou k ostatním? Jak je to s mou něhou ve vyhrocených situacích? Jak je to s mou dobrotou při práci a v konfliktech? A ať vám na to Ježíš odpoví – uvidíte, že to udělá.
(Jorge Mario Bergoglio /1936–2025/, promluva o Vánocích 2004)
