(Zpracoval P. Gorazd, O.Carm.)
Výraz „špatný, nevydařený start“ se používá v oblasti sportování a já jsem si ho vypůjčil, abych jím uvedl myšlenky, které Vám chci nyní předložit. Slavností Nejsvětějšího Srdce Ježíšova jsme uzavřeli rok zaměřený na posvěcení kněží, jak jej vyhlásil papež Benedikt XVI. Každý z nás jsme ten rok prožívali, jak jsme uměli. Já během něj mimo jiné „jen tak“ zalistoval starou příručkou pro bohoslovce a kněze Manuale Clericorum, kterou vydal před více než sto lety jezuita P. Josef Schneider.1 A zaujalo mne, že jsem v jejím bohatém obsahu mezi modlitbou „toho, kdo aspiruje na duchovní stav“ a mezi modlitbou „za obdržení milosti (potřebné) k naplnění závazků kněžského stavu,“ které v takové knize logicky očekáváme, našel modlitbu ještě jinou. Ta pamatuje na případ, že by snad do kněžského stavu někdo vstoupil veden neuzrálými nebo nesprávnými pohnutkami. Přeložil jsem ji a nabízím Vám ji k pročtení.
Ale proč mne zaujala: můžeme ji chápat víc do šířky. Byla sepsána pro kněze. Tehdy možná někteří mladí muži nastoupili kněžskou dráhu proto, aby se hmotně zabezpečili, aby dosáhli společenského postavení, aby naplnili přání rodičů atd. Následně si svůj chybný přístup uvědomili a upřímně chtěli „dohnat“, co se dohnat dá. A k tomu tato modlitba.
Jenže podobný průšvih se přece může stát i při vstupu do manželství nebo při jiných důležitých rozhodováních v našem životě.
Mnohdy si teprve následně přiznáme, zda a jaké postranní úmysly měly v našem srdci zároveň své místo, nebo které impulsy či která varování jsme odmítali slyšet. Až s odstupem vidíme jasně, jaký stín polopravdy a polovičatosti leží na našem rozhodnutí a na těch prvních (obvykle tolik slavnostních) krocích na nastoupené cestě. Snadno by se o nás pak pokoušela malomyslnost nebo alespoň hořkost. Níže uvedená modlitba ukazuje jiné východisko z takové situace: pokorně se dodatečně svěřit milosrdnému Pánu a naléhavě prosit o jeho přispění nám na pomoc.
Modlitba klerika k napravení nedostatků co do povolání,
pokud do svého stavu nevstoupil náležitě
Hospodine, Bože,
který sis kdysi vyvolil levity, aby ti sloužili v tvém stánku,
a čeleď Áronovu, aby byli tvými kněžími,
a v Novém zákoně jsi povolal ke své svaté službě
ty, které jsi sám chtěl (Mk 3,13),
pouze tvé svaté vůli přísluší vybrat si služebníky, které chceš,
a uschopnit ty, které sis vybral.
A nikdo nemůže být způsobilý ke tvé službě bez tvého Ducha,
ani nemůže tvého Ducha přijmout, nedáš-li mu jej ty.
Proto nikdo nepřijímá pro sebe dovoleně důstojnost tvé služby
než ten, kdo je tebou povolán jako Áron.
Vždyť i sám tvůj jednorozený Syn, který se stal člověkem,
neoslavoval tím, že se stal Veleknězem, sám sebe,
ale oslavil jsi ho ty, Pane,
jenž jsi mu řekl: „Ty jsi můj syn, já jsem tě dnes zplodil“ (Ž 2,7).
Čím méně tedy může oslavovat sám sebe
a vstoupit v tento úděl hříšný člověk,
jestliže jej nevoláš ty!
A jakým se vystavuje nebezpečím,
jestliže sám běží2 a ty ho neposíláš!
Uvědomuji si to, Pane, a vyznávám ti,
že jsem neměl vstoupit do duchovního stavu
a přistoupit k tvé svaté službě jinak,
než v naprosté poslušnosti vůči tvému volání,
prodchnut opravdu církevním duchem,
uzpůsoben náležitou přípravou,
podnícen úmyslem tebe věrně ctít a tobě sloužit.
Ano, vím to a uznávám,
a kéž jako vím, že by tomu nemělo být jinak,
mohl bych i říci, že se také ani jinak nestalo!
Tehdy bych prohlásil s oním tvým svatým služebníkem:
„Nezneklidňuji se, následuji přece tebe – Pastýře!“
Nyní však mne zneklidňuje svatá bázeň, že jsem
– i když ne ve všem, co jsem zmínil, přece v něčem –
mnoho zůstal dlužen.
Co jiného mi teď zbývá,
než abych se zkroušený a pokorný vrhl k trůnu tvé milosti
a s pláčem poprosil:
„Nemysli, Pane, na hříchy mého mládí, na má provinění,
učiň se mnou podle svého milosrdenství“ (Ž 25,7),
a jestli jsem se snad dost nepoddal
tvému povolání předcházejícímu [onen můj životní krok],
dej milostivě,
abych se plně poddal nyní tomu, kterým mne voláš následně.
Jestliže jsem neměl církevního ducha,
když jsem vstupoval do duchovního stavu,
vdechni mi tohoto ducha milosrdně nyní, aby ve mně působil
a abych ony předpoklady a ctnosti,
které jsem si měl do tvé svaté služby přinést od počátku,
nabyl teď nebo později
a aby svatost, která nepředcházela, alespoň následovala.
Nebylo-li mé oko ryzí
a neupínalo-li se jedině k oslavě tvého jména a k naplnění tvé vůle,
ale zároveň – a možná především – bylo zahleděno do věcí pozemských,
ty, Pane, můj pohled pozvedni a obrať, ať pohlíží jedině na tebe,
abych ti pak sloužil s čistým úmyslem
a nešlo mi už o nějaký zisk nebo poctu nebo o pohodlí tohoto života,
ale pouze o tvou slávu a o vyplnění tvé vůle.
Učiň, ať oč méně jsem se dosud namáhal ti sloužit a následovat tvou vůli,
o to usilovněji ať se o to snažím od nynějška
a ať přece dojdu tam, kde s anděly tobě přisluhujícími
ti budu sloužit dokonale na věky věků. Amen.
