P. Gorazd Cetkovský, O.Carm.
Při letošních červencových poutích jsme si opakovaně připomínali: letos tomu bylo právě sto let od července roku 1908, kdy se pozdně barokní „rezidence“ (takto je budova jmenována na starých nákresech) při poutním kostele Panny Marie v Kostelním Vydří stala skutečně „klášterem“, tedy kdy v ní opravdu začala žít a sloužit poutníkům komunita řeholníků, karmelitánů. Na stránkách našeho časopisu bych nám chtěl toto výročí připomenout prostřednictvím dvou textů.
První z nich pochází od P. Prokopa Valeny, vyderského převora a faráře v létech 1931 až 1950, který ve Vydří ve své době ale i pro celou další budoucnost řádu mnoho vykonal. Z jeho popisu kláštera, řádu a Vydří vybírám ty řádky, kterými se pokouší vystihnout, v čem je krása tohoto místa, a snaží se pro ni získat srdce těch, k nimž se obrací.
Poutní místo Panny Marie Karmelské v Kostelním Vydří
Každý člověk vyzařuje určitou atmosféru a má na druhého člověka vliv dobrý nebo zlý. I my prospíváme nebo škodíme lidem, se kterými se stýkáme. To záleží na tom, máme-li srdce dobré neb špatné! Chrámy Páně mají na lidi jen vliv dobrý, vždyť jsou takřka pařenišťaty Božích pravd a nejušlechtilejších zásad. To platí měrou zvýšenou o poutních chrámech, které jsou hojněji navštěvovány, nežli obyčejné kostely. Původ poutního kostela nepadá při tom vůbec na váhu, zda totiž se stal na takovém místě skutečný zázrak, nebo běží-li jen o zbožnou pověst, či o splněný slib. Z tohoto důvodu má též mariánské místo vyderské velký význam pro celé dačické okolí, byť se jedná jen o menší poutní kostel. (...)
Vyderský kostelík je veselý, vymalovaný jasnými barvami, kolem kostela se rozprostírá nádvoří s mohutnými lipami, všude vládne Boží klid a otevírá se pohled na tichou krajinu koldokola.
Nádvoří kostelní uzavírá na jedné straně klášterní budova, na západní straně stojí obecná škola a staré ambity, které však jsou proměněny ve dva sály a malou kuchyňku, kterýchžto místností v letní době používají katolické studentky jako tábora. Velmi rády vzpomínají pak na svůj pobyt ve Vydří, třebaže jsou z nejrůznějších končin naší vlasti a poznaly kraje i bohatší i zajímavější, ale je to snad ten radostný Boží klid, jenž vládne ve Vydří a činí člověka šťastným!
(...) Do Kostelního Vydří byli karmelitáni povoláni brněnským biskupem Huynem r. 1908 a jejich první snahou bylo pozvednouti význam tohoto poutního místa. Veliké zásluhy si získal první převor P. Telesfor Hardt, neboť on prosadil, že s velikým nákladem – a to především přispěním tehdejšího patrona barona Bedřicha Dalberga – byl kostel důkladně opraven, vkusně vymalován, a to jak obrazy, tak i dekorativně; byly pořízeny nové lavice, sochy, křížová cesta – jako památka na padlé vojíny ve válce 1914–1918 – a jiné bohoslužebné předměty. Proto také stoupla návštěva poutníků, jichž se napočítalo do roka až 50 procesí.
V klášteře bylo r. 1915 celkem 13 členů, z toho 6 kněží. Až do r. 1919 byli zde vždy nejméně čtyři kněží a dva bratři, kdežto v pozdějších letech byli zde většinou kněží jen dva. Takový je stav i dnes.
Kdo navštíví Karmel Vyderský mimo rušné pouťové dny a nechá zapůsobiti na svoji duši klid, který tam vládne, jakož i rozhled do tiché krajiny vůkolní, ucítí, že je Bohu blíž!
* * *
Druhý text je převzat z výstavy, kterou jsme u příležitosti letošního výročí zpracovali a která bude na 14 panelech umístěných v ambitu vyderského poutního místa zachycovat jednotlivé historické události a osobnosti z celé té stoleté historie. Odstavcem, který zde v časopise otiskujeme, celá výstava končí. I v tomto případě jde o řádky, které nejsou suchým konstatováním, ale chtějí čtenáře získat, nadchnout. Povzbudit na cestě k tomu, co je pro každého z nás cílem pouti nejposlednějším, a místem nejkrásnějším: k Božímu království.
Je jistě pošetilé a nemožné snažit se vypočíst, co všechno může klášter v Kostelním Vydří a zdejší poutní místo dát – a co skutečně dává – těm, kdo sem přicházejí. Kromě společných bohoslužeb, poutí, setkání, je místem, kde se odehrávají události vnitřní: obrácení srdce, odpuštění a smíření, zahlédnutí další cesty, vnuknutí. Kromě modlitby tu můžete prožít setkání s druhým člověkem, koupit si knížku, nebo si číst informace, které jsme shrnuli do této výstavy. My karmelitáni jsme vděčni a rádi, že na tomto místě můžeme žít a konat svou službu již sto let. A rádi bychom, aby toto místo bylo milé a cenné pro co nejširší okruh dalších lidí. Proto přejeme tomuto místu i každému z příchozích poutníků starým latinským přáním: Vivat, crescat, floreat! Ať žije, ať roste, ať vzkvétá!
