Sr. Maria Grazia Israel, O.Carm.
5. Mlčení
Některá zjevení Panny Marie Bernadetě se odehrála v úplném mlčení, beze slov, zvláště první dvě a pak ono poslední 16. července. Také naše řehole o Marii „mlčí“, a přitom Maria je karmelitánům tolik blízká!
Z Lurd:
Blížil se okamžik, kdy Panna Maria měla opustit jeskyni a už se víckrát neobjevit. Snad vlídná Matka chtěla v této chvíli připomenout slib, že ji učiní šťastnou ne v tomto, ale v jiném světě? Nic z toho Panna Maria neřekla ani neudělala, ale se vznešenou něžností, kterou snad jen maminky této země pochopí, dala přednost mlčení, než aby měla zarmoutit svou dívenku. Po celý čas zjevení se usmívala a malé děvče zanechala plné radosti.
Zjevení za soumraku trvalo méně než čtvrt hodiny a rozloučení proběhlo beze slov, ale v srdci dívenky vzbudilo stesk zároveň s radostí a nevyslovitelným okouzlením: tak hezkou jsem ji ještě nikdy neviděla.
Z Karmelu:
„Rozlišujícím prvkem spirituality Karmelu je životodárný a hluboký vliv přítomnosti Panny Marie, Matky Boží a naší. Proto se říká: „Carmelus totus marianus“, to znamená, že Karmel je řád plně mariánský. Ale může nás překvapovat a udivovat, že není Bohorodička jmenována v „Pravidle“, které dal jeruzalémský patriarcha Albert skupině latinských poustevníků na hoře Karmel, od nichž pochází karmelitánský řád.“1
„Zbožná úcta k blahoslavené Panně nemusela být ukládána zákonnými předpisy – nevyjímaje ani „Pravidlo“ – vždyť kvetla v jejich myslích v teple víry: v jejich duši, přirozeně křesťzanské a neoddělitelně mariánské.“2
6. Kaple
Paní žádá Bernadetu, aby na místě, kde se jí zjevila, byla postavena kaple. Karmelitáni, ještě dřív než je o to Panna Maria požádá, jí zasvěcují svou první kapli.
Z Lurd:
(Když šla Bernadeta tlumočit místnímu faráři požadavek Panny Marie, aby k jeskyni přišlo procesí, vyhodil ji z fary.)
- „Teto Basilo, musíme se tam vrátit. Zapomněla jsem mu říct o kapli.“
- „Se mnou už nepočítej! My z tebe onemocníme!“
Bernadeta marně hledá někoho, kdo by ji doprovodil. Všichni se od toho distancují. Nakonec se najde Dominika Cazenavová. (...) Sama se odebere na faru a domluví schůzku na trochu pozdější dobu. Na sedm hodin večer, až se pan farář trochu uklidní. (...) Bernadetta sdělí druhou část svého pověření: „Vyřiďte kněžím, aby zde dali postavit kapli.“
- „Kapli... co nejdřív, i kdyby byla docela maličká.“
- „Kapli? To kvůli procesí? Můžeš si tím být jistá?“
- „Ano, pane faráři, jsem si tím jistá!“3
Z Karmelu:
„Kdo chce jít z tohoto města Acre do Egypta (...), může, chce-li, jít přes horu Karmel (...). Tam se nalézá uctívaná kaple, postavená ke cti blahoslavené Panny Marie. Od této hory a od této kaple – jak oni tvrdí – mají původ a jméno bratři karmelitáni, nazývaní Bratři blahoslavené Marie Karmelské.“ (Svědectví poutníka o kapli na Karmelu, napsané kolem roku 1332).4
Další skutečností, která již od počátku natolik ovlivnila život Řádu, že je v historii nazýván řádem mariánským, bylo zasvěcení oratoře (malého kostelíka), zbudované uprostřed mnišských cel, Nejsvětější Panně Marii, která byla později vzývána jako Panna Maria Karmelská (z hory Karmel). Nejednalo se o událost náhodnou, ale o promyšlené rozhodnutí, vyjadřující důvěrnou zbožnost, kterou se bratři vůči Panně Marii vyznačovali.
7. Tajemství
V průběhu osmnácti zjevení byla Bernadetě Pannou Marií svěřena tři tajemství. V karmelitánské mystice je velmi časté, že v intimním spojení s Bohem se odhalují božská „tajemství“.
Z Lurd:
„Během těch patnácti dní mi také prozradila trojí tajemství, ale zakázala mi komukoli je prozradit. To jsem dodnes věrně dodržela.“5
Tato tajemství se netýkají „ani Francie, ani světa, ani církve, ani papeže, ani ostatních“; týkají se jenom Bernadety:
- „Toto tajemství se týká jenom mě,“ řekla faráři Sacareau.
- „Jenom mě,“ řekla otci de Lajudie.
Tajemství Massabielle
Panna Maria svěřila Bernadetě na řece Gávě tři tajemství a jednu modlitbu s tímto příkazem:
„Zakazuji vám, abyste o tom někomu řekla.“
Bernadeta svědomitě zachovávala příkaz a uchovávala to vše jen pro sebe. Těm, kdo ji obtěžovali, většinou odpovídala:
- „Jste příliš zvědavý, nedozvíte se nic.“
- „Víte, co znamená tajemství? Bylo mně přikázáno mlčet.“6
Z Karmelu:
Ze spisů karmelských mystiků:
„Má milovaná sestro! Chtěla byste slyšet tajemství, která Ježíš svěřuje vaší dcerušce. Tato tajemství svěřuje On i vám, vím to, neboť vy jste mě naučila přijímat Boží ponaučení. Ale pokusím se vykoktat pár slov, třebaže cítím, že je lidskému slovu nemožné opakovat věci, které lidské srdce může sotva tušit...
Nevěřte, že oplývám útěchami! Ach ne! Mou útěchou je, že na zemi žádnou nemám. Ježíš se neukáže, nedá slyšet svůj hlas, poučuje vskrytu. (...)
Milovaná sestro, jak jsme šťastné, že chápeme důvěrná tajemství svého Snoubence! Kdybyste chtěla napsat všechno, co o nich víte, mohli bychom číst krásné stránky. Ale já vím, vy raději uchováváte v srdci „tajemství Krále“. Mně říkáte, že je „čestné zveřejňovat díla Nejvyššího“. Shledávám, že máte pravdu, když zachováváte mlčení. Jen abych vám udělala radost, píšu tyto řádky. Cítím, že nejsem s to opakovat pozemskými slovy nebeská tajemství.“7
„Avšak po tomto příjemném odevzdání se snoubenky a Milovaného, to, co pak bezprostředně následuje, je lože obou, na kterém ona mnohem intimněji zakouší zmíněné rozkoše Snoubence. A tak se v následující písni pojedává o jeho i jejím loži, které je božské, cudné a čisté, a na němž i duše je božská cudná a čistá. Protože ložem není nic jiného než samotný Snoubenec Slovo, Syn Boží, jak se dále řekne, na něž skrze zmíněné sjednocení lásky uléhá. (...)“8
„Tím, že ona je už s ním sjednocena a o něj opřena, sdílí se jí hruď a láska Milovaného, což znamená, že se jí sdílejí moudrost a tajemství a milosti a ctnosti a dary Boží...“9
„V tomto stavu duchovního manželství velmi snadno a často odhaluje Snoubenec duši svá podivuhodná tajemství jako své věrné společnici, protože opravdová a plná láska neumí nic skrývat před tím, koho miluje. Sděluje jí především sladká tajemství svého vtělení a způsobů a podob lidského vykoupení, což je jedno z nejvznešenějších děl Božích; a tak je o to příjemnější pro duši.“10
„Tam mi dal svou hruď. – Dát hruď jeden druhému znamená dát mu svou lásku a přátelství a odhalit mu tajemství jako příteli. A tak výrok duše, že jí tam dal svou hruď, říká, že jí tam sdělil svou lásku a svá tajemství, což činí Bůh s duší v tomto stavu.“11
8. Růže
Panna Maria Neposkvrněná se zjevovala Bernadetě nad růžovými keři a u nohou měla dvě zlaté růže. Ale ještě před zjeveními v Lurdech karmelitání s hlubokou úctou vzývali Pannu Marii oslovením „Růže karmelská“.
Z Lurd:
- „Pane faráři, paní stále chce kapli.“
- „Zeptala ses jí na její jméno?“
- „Ano, ale jen se usmívá.“
- „Utahuje si z tebe!“
Kněz chvíli váhá. Potom ho napadne, aby požádal o znamení. „Dobrá, jestliže chce kapli, ať řekne své jméno a dá rozkvést růžovému keři pod jeskyní.“ A dodá:
- „Jestli řekne své jméno a nechá rozkvést růže, tak jí postavíme kapli. Ale žádnou malou, co tě nemá; velkou a moc!“12
- „Jaké barvy byly ty růže pod jejíma nohama?“
- „Tak jako růženec; žluté a zářivé jako zlato.“
- „Víte, jaký význam ty růže mají?“
- „Ne, pane.“
Z Karmelu:
V karmelských modlitbách je Maria často nazývána „růží“. Uvedu několik příkladů z italského prostředí, převedených ovšem do prózy.
Růže karmelská,
kvetoucí Maria,
nes nás ve svém lůně
a přiveď do nebes, o Maria.
(starodávná antifona)
Zdrávas, květe Karmelu,
zdrávas, révo bující,
ty zář nebe jsi,
Panno a Matko, růže jedinečná.
Ref. Matko sladká a celá krásná,
veď své dítky, hvězdo mořská,
zažeň každou bouři
svým svatým škapulířem.
(karmelitán Sibert de Beka, † 1332)
Z větve hříšné první matky Evy, růže kvetoucí
rozvila se, Maria.
Vzchází jak hvězda mezi nebeskými tělesy,
jako měsíc překrásná.
Libovonná, jež balzám, mast a vůni převyšuje;
jemná jak fialka, plná rosy jak růže,
běloskvoucí jak lilie.
Boží dítě věčného Otce, který si ji vyvolil,
aby mohl vzít na sebe nejsvětější tělo z neporušeného těla panny.
(karmelská lidová píseň)
9. Bernadeta a Karmel, Karmel a Bernadeta
Z Lurd:
V její touze být řeholnicí Bernadetu přitahoval hlavně kontemplativní život. Dosvědčuje to její kmotra Bernarda Castérotová: „Hned po zjevení měla v úmyslu se stát řeholní sestrou, chtěla být karmelitkou.“ Druhá teta, Basila Castérotová, potvrzuje: „Pochopila jsem, že Bernadeta se chtěla stát řeholní sestrou. Taky jsem ji slyšela, jak říkala, že se už nemůže dočkat, jak odejde do kláštera; nikdy však neřekla, kdy ji to napadlo. Ale já věřím, že ona toužila po uzavřenějším klášteru a po přísnějším řádu, a že to byl farář Peyramale, kdo jí poradil, aby kvůli zdraví vstoupila mezi sestry z Nevers.“ Marteovi du Rais Bernadeta řekla, že po prvním svatém přijímání (3. června 1858) myslela na to, že by vstoupila do kláštera a že ji pobádali rozhodnout se pro Karmel.
Karmel... Velmi záhy, už zjara 1858, o něm slyšela od Antonie Tardhivailové, své starostlivé učitelky. 21. září 1858 se pak setkala s proslulým karmelitánem otcem Augustinem (Heřmanem Cohenem). Tento židovský hudebník a konvertita, považovaný za světce, vzbudil v Lurdech velké nadšení, když zpíval a pronesl přednášku u jeskyně.
Také klášter karmelitek v Bagnéres nebyl daleko a Bernadeta ho zřejmě navštívila nedlouho po zjeveních. Kdy, se neví. Mlčení, mříže, podávání předmětů přes otočný buben, luštění živých osob za černým závojem, to vše byla pro ni znamení tajemného života, uchráněného zvědavosti světa. Karmel odpovídal její náklonosti ke skrytému životu, v protikladu jejích každodenních zkoušek. Ale tenhle úmysl byl hned odmítnut.
Dali jí najevo, že zdraví jí nedovoluje, aby se stala karmelitkou – objasňuje kmotra Bernarda.13
Z Karmelu:
Nemoc očí donutila bosého karmelitána otce Augustina Maria od Nejsvětější svátosti (Heřmana Cohena) na příkaz lékařů k absolutnímu odpočinku. Bylo to zrovna v době, kdy se v Lurdech Panna Maria zjevovala. Otec Augustin o zjeveních věděl od svých dobrých známých. Rozhodl se využít této příležitosti a odebrat se osobně do Lurd, aby požádal Pannu Marii Neposkvrněnou o uzdravení očí. Po pozvolném zlepšování se náhle jeho zrak uzdravil docela.
Otec Augustin se později do Lurd vrátil, aby tam sloužil mši svatou na poděkování.
Toho rána (21. září 1858) nastal velmi brzy rozruch... Ctihodný otec Augustin a doktor Dozous odjeli spolu z města a sestoupili k jeskyni. Tam uprostřed shluku zvědavců, které přítomnost otce karmelitána přitáhla, zpíval jasným hlasem Magnificat a žalm. Jeho hlas se ozýval do daleka, na cestu, která vede k Pau. Ve stejný den otec Augustin mluvil dlouho s Bernadetou. Bernadeta byla na dotazy církevních osob zvyklá, odpovídala na ně krátce a způsobně se jim snažila vyhýbat; setkání s otcem karmelitánem však bylo dlouhé a srdečné.
On, v minulosti velký hříšník, zachráněný Eucharistií a nyní naplno dítě Panny Marie, a pastýřka z Pyrenejí, si naprosto rozuměli. Bernadeta na toto setkání ještě dlouho vzpomínala.
Poutnice bl. Marie od Ježíše Ukřižovaného (malá Arabka)
Při cestě z Pau do Betléma, kde měly založit klášter, zastavily se sestry v Lurdech. Výpravu tvořilo sedm chórových sester, jedna novicka, dvě služebné sestry (jednou z nich je sestra Marie), mons. Bordachar, P. Estrate a zakladatelka Berta Dartigaux. 20. srpna 1875 se loučí s Karmelem v Pau. Díky cestovnímu deníku, který si vedl otec Estrate, můžeme sledovat jednotlivé zastávky těchto šťastných poutníků do Svaté země.
První zastávkou jsou Lurdy. Na zpáteční cestě z Mangalore sestra Marie od Ježíše Ukřižovaného slíbila Panně Marii tuto návštěvu. Po mši svaté v jeskyni musí „malá Arabka“ uniknout vtíravé pozornosti davu, který se tísní kolem ní. Pověst o viděních a stigmatech sestry z Pau došla velmi daleko! Porovnávali ji s Bernadetou. Tak například se jedna poutnice obrátila na sestru Marii a (protože ji neznala) ptala se: „Sestro, můžete mi říct, kde najdu tu světici?“ Ona s vlídným úsměvem ukázala na sestru Josefínu, která nepřetržitě louskala růženec: „To je ona“. Paní se k ní hned přesunula a doporučila se do jejích modliteb.
Henrimu Lassarreovi, slavnému autoru knihy „Notre-Dame de Lourde“ se podařilo hovořit s malou Arabkou pět minut a po tomto krátkém rozhovoru celý zářil a cítil se velmi potěšen.14
A tak si na závěr těchto myšlenek sestry Marie Grazie výslovně a s uspokojením řekněme: láska k Panně Marii Karmelské nezavírá naše srdce jiným stránkám mariánské zbožnosti! Naopak. Různými cestami a skrze různá místa a události se společně blížíme Matce Boží a Matce naší a s její pomocí jejímu Synu a skrze něj Otci.
předchozí
